Do kin míří Cena za štěstí: Nový český film mapuje svět dnešních ztracených padesátníků
Ve čtvrtek 10. ledna vstoupí na plátna tuzemských kin nový český film Cena za štěstí režisérky Olgy Dabrowské, která je podepsaná i pod scénářem legendárních Samotářů. Podle autorů ukazuje nový film „příběhy lidí, kteří cestu ke svému štěstí někde ztratili a pokoušejí se ji znovu najít“. Ve hvězdně obsazeném snímku si zahráli třeba Ivana Chýlková, Vanda Hybnerová, Tomáš Hanák, Klára Pollertová-Trojanová, Jaroslav Plesl nebo Jana Šulcová.
Film Cena za štěstí odvíjí samostatné osudy několika hrdinů, jejichž cesty se začínají postupně křížit, aby nakonec mohly složit dohromady ucelený životní příběh. Sledovat budeme propletenec rodičů, které můžete potkat každý den, jejich dětí a partnerů. „Třicetiletým teenagerům, kteří sice chtěli mít lásku, ale nedokázali udržet dlouhodobé vztahy, je dnes pětačtyřicet, padesát a také chtějí mít trvalou lásku, udržet si rodinu. Jenže oni to nedokážou. Nedokážou udržet dlouhodobější vztahy, ale už toho zažili tolik, že z těch jejich krátkodobých nepovedených vztahů vznikají různá alternativní uskupení vůči klasickým rodinám a z těchto uskupení už vyrůstají děti. Jde vlastně o sociologický fenomén dnešní doby, kdy se více než polovina dětí rodí mimo klasické rodiny,“ vysvětluje režisérka a scénáristka Dabrowská, jaké poselství její film nese.
Plesl roli agresora trénuje i v reálu
Zajímavou zkušeností bylo pro Dabrowskou točení sexuální scény jedné z hlavních hrdinek. Roli totiž dostala režisérčina dcera Olinka. „Musela jsem se oprostit od toho, že jsem matka, a stejně jako v ostatních obrazech jsem se soustředila na režii herečky, a ne režii vlastní dcery. Myslím ale, že tyto scény byly mnohem horší pro Olinčina bratra Dominika, který dělal asistenta režie a neblaze snáší situace, kdy se na Olinku jen třeba někdo zle podívá,“ řekla režisérka.
Zajímavé zkušenosti díky své filmové postavě získal i sympatický herec Jaroslav Plesl. Jeho charakter ve filmu nenávidí sám sebe a těmi, kdo ho milují, pohrdá. A když někým pohrdá, tak ho trestá. Má totiž pocit, že trestá spravedlivě. Nepříjemné situace řeší rychlým přísunem alkoholu a začne vyvádět. Vymlátí například hospodu, neváhá se poprat, kopat ublíženě do dveří. Jaroslav Plesl při scénách, z nichž mrazí, podává až neuvěřitelně uvěřitelné výkony. „Abych byl upřímnej, už jsem párkrát dveře prokopl,“ prozradil Plesl o své průpravě před první klapkou: „Snažím se vycházet trochu ze sebe. Když člověk v sobě ten vztek nemá, moc to nejde. Momentálně si pak vzpomenu na to, že třeba musím ráno brzo vstávat, a on se ten vztek ve mně tak jako hezky rozdmýchá a už se mi kope docela pěkně.“
