Zapomenutý kreslíř Burianovy generace se dočkal knihy
Miloš Novák nepatří ke sběrateli tak vyhledávaným autorům jako Zdeněk Burian nebo Kája Saudek. Přesto by si zasloužil být řazen právě k těmto dvěma. Skvělý komiksový profesionál mnoha stylů a komiksů, které nezastaraly ani dnes (což se o řadě děl jeho kolegů říct nedá), se narodil před 110 lety. A v nakladatelství Plus mu připravili knihu.
Velká kniha komiksů Miloše Nováka je – velká. V knihkupectví ji nepřehlédnete a určitě ji otevřete. Hned ze začátku vás zcela dostane komiks Lovec jelenů, který je celý vypraven ve fotorealistických kvaších. Pokud jej neznáte a povšimnete si data 1941, budete naprosto navnazeni, abyste si knihu pořídili a četli dál. Nebudete zklamáni, protože kniha neobsahuje jediný komiks, který by byl takovým retrem, že by byl dnes nestravitelný.
Ani dvojnásobek by nebyl moc
Miloš Novák patří ke generaci kreslířů, které podvedl Petr Sadecký v kauze Oktabriana. Na rozdíl od Buriana a Bimby Konečného se ho skandál dotkl jen okrajově a Novák mohl dál pracovat – i když komiksoví tvůrci těch časů rozhodně neměli na růžích ustláno. Novák velkou část svých komiksů vydal ve Svobodném slovu, ale jeho profesní kariéra je skutečně pestrá. Stejně jako Burian začínal u nakladatele Vilímka, konkrétně v jeho Malém čtenáři. Přispíval i do Humoristických listů a zkrátka se objevoval všude tam, kde vycházely komiksy.
Nově vydaná kniha je reprezentativním průřezem jeho tvorbou a při jejím čtení nezbývá než litovat, že obsahuje jen něco přes 200 stránek. Ani dvojnásobek by nebyl moc, střídání stylů kresby i nejrůznějších poloh scénářů neznudí. Navíc si v Plusu dali záležet a všechny komiksy jsou perfektně zrestaurované, kvalita reprodukcí nadchne.
Čistá nekorektnost i Troska v novém kabátě
Publikace má tři vrcholy. Jedním je již zmíněný Lovec jelenů podle románu J. F. Coopera (indiánka plná dobových klišé, která potěší svou čistou nekorektností). Druhým je zpracování románu J. M. Trosky Kapitán Nemo z roku 1969, které klasika dobrodružné literatury 30. let podává v novém kabátě. Zajímavé je také to, jak podobné je jeho ztvárnění pozdějším ilustracím Theodora Rotrekla. Kdo kdy miloval Trosku, nemůže doma toto zpracování nemít.
A třetí zásadní kapitolou jsou pak tři komiksy s inspektorem Dorgesem v hlavní roli. Dorges, daleko úpadkovější verze Jamese Bonda, je fascinující nejen replikami typu „Rád bych si v klidu zakouřil marihuanu,“ ale také neskutečnou koláží šílených žánrových nápadů. Průvodní slovo o Dorgesovi navíc dodává, že v míře zachycování ženské nahoty u něj Miloš Novák předčil v 60. letech dokonce i Káju Saudka. My dodáváme, že průvodní slovo má pravdu. Dorgese si zamilujete.
Povinná četba
Pozdější tvorba už pochopitelně naneštěstí tak uvolněná nebyla. Uvedené sci-fi příběhy jsou příjemné, nezklame ani komiksové zpracování životního příběhu první české pilotky Boženy Laglerové s názvem La aviadora (ABC 1982-1983), ale vrchol Novákovy tvorby leží v 60. a 70. letech. Poučenost západním komiksem, skvělé zachycení reality i fantaskních motivů, schopnost zkratky… To všechno dělá z Nováka profesionála, jakých máme v dějinách českého komiksu jen poskrovnu. Tuhle knihu doporučujeme jako povinnou pro všechny, kteří se aspoň trochu zajímají o historii domácí scény.
