Bezruký hornista Felix Klieser si podmanil Salcburk, Mozartův koncert pro lesní roh zahrál nohou
Závěrečný koncert letošního salcburského festivalu Mozartwoche 2019, konaného na přelomu ledna a února na počest výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta, přinesl milovníkům vážné hudby mimořádně silný a nevšední zážitek. Jednou ze skladeb ve více než dvouhodinovém programu byl koncert Es dur pro lesní roh a orchestr (KV 447), v němž jako sólista na lesní roh vystoupil osmadvacetiletý Felix Klieser. Umělec, který nemá ramena a ruce, ale na svůj nástroj hraje nohou.
Koncertní tečka za desetidenním maratónem Mozartových skladeb pomalu spěla do svého finále. Ze zákulisí za doprovodu dirigenta Ivora Boltona přišel do orchestřiště Felix Klieser. Uklonil se, posadil a vyzul se z bot.
Umělec bez rukou
Před ním stál na speciálním kovovém stojanu jeho lesní roh. Orchestr spustil první takty skladby, po několika vteřinách pak přiložil Klieser prsty levé nohy na klapky lesního rohu a začal hrát. Takto vydržel dalších patnáct minut, během nichž bravurně zvládl zahrát nejednu finesu tohoto náročného díla.
Když zazněl poslední tón skladby, salcburské (jinak velice distingované) publikum spustilo mohutný několikaminutový aplaus, během něhož i symbolicky dupalo.
Splněný dětský sen
Kromě nevšedního hudebního zážitku tak diváci ocenili i neuvěřitelnou píli, odhodlání a vnitřní sílu tohoto handicapovaného umělce. Přes své vrozené postižení toužil Klieser, který se narodil 3. ledna 1991 v Göttingenu, hrát na lesní roh již od svých čtyř let a o rok později se mu jeho sen vyplnil.
Během dětství a dospívání obdržel řadu cen a spolupracoval s celou řadou hudebníků (například se Stingem). Díky tělesnému handicapu vyvinul speciální techniku umožňující zahrát tóny v měkkém zvuku typickém pro lesní roh.
Zaneprázdněný umělec
Felix Klieser je hvězda světové velikosti s koncertním diářem naplněným na mnoho měsíců dopředu. Vedle hornových děl Mozarta v jeho repertoáru nechybějí ani další velikáni vážné hudby, jako Beethoven, Brahms, Strauss nebo Schubert. Přesto mu zůstala skromnost, noblesa a umělecká pokora.
Když koncert skončil a do zasněženého pozdně večerního Salcburku se rozcházely davy posluchačů, málokdo odolal, aby se nezastavil u malého stolečku u šaten, kde Klieser (společně s hvězdnou sopranistkou Olgou Peretytkovou) rozdával autogramy. Jak jinak než nohou.
