Přijela tetička z Číny, přivezla škopíček špíny. Jaká je Kniha roku Hodiny z olova od Radky Denemarkové
Knihou roku se stal obsáhlý román Hodiny z olova Radky Denemarkové, která v předchozích letech získala hned tři ceny Litera: za publicistiku, prózu i překlad. Její aktuálně oceněný román představuje osudy několika rodin odlišných generací z evropských zemí i sociálních vrstev, kteří se svými rodinnými traumaty, krizemi středního věku, vyhořením nebo pubertou odjeli do Číny, aby si uklidili ve svém životě, ale jejich svět se dál rozpadá. V únoru román pro Reflex recenzoval básník Vít Kremlička; je ho prý možné číst jako báchorky o pokémonech. Podle poroty kniha, na níž autorka pracovala pět let, tematizuje soudobou podobu čínské společnosti jako totalitní režimu.
Hodiny z olova lze číst jako báchorky o pokémonech. Pokémoni jsou symbolické postavy, bez reálné předlohy. Žijí své příběhy ve světech, jež jim stvořili jejich autoři. Skutečnost je jinde, v jejich příbězích se však nevyskytuje, pouze slouží jako základ pro jejich iluzi. Neexistují.
Románové postavy Radky Denemarkové jsou v Hodinách z olova, které na samém sklonku loňského roku vydalo brněnské nakladatelství Host, stejně tak symbolické, bez osobnosti, stvořené výhradně pro příběh. Defilují před námi s nicneříkajícími označeními: Čínská studentka, Diplomat, Malíř, Žena v šátku, Spisovatelka, Americká studentka, kocouři Pomeranč a Mansur (docela zábavní čtyřnožci). Jména tak nepoutají pozornost a o to více vyniká děj a téma, kterým je obtížnost života v současné Číně.
Krvavá sklizeň
Příběh se začíná vějířovitě rozprostírat od obvyklých studentských mejdánků, Spisovatelčiných meditací o existenci a nenucených adorací Václava Havla k realistickým drasťárnám, které si obtížně hledají publicitu, protože by se čtenář novin při jejich četbě u snídaně téměř najisto poblil hnusem.
Ano, jedná se o popravy vězňů kvůli jejich orgánům pro transplatace, jak se jim věnuje třeba zpráva kanadských právníků Davida Matase a Davida Kilgoura z roku 2006, známá i v tuzemsku pod titulem Bloody Harvest – Krvavá sklizeň. V Číně jsou na zakázku průběžně popravovány desítky tisíc vězňů ročně za tímto účelem; platbami za transplantace si čínský despotický režim přichází na pěkně kulatou sumu. Ano, jde jednoznačně o despocii, která stojí na zpeněžování smrti, a to může skončit jedině krachem. Podobným, ovšem alegorickým způsobem užil téma komerčního zpracování člověka britský romanopisec David Mitchell v dystopickém románu Atlas mraků. Na rozdíl od něj jde Radka Denemarková rovnou k meritu věci: jedna její hrdinka je zpracována na orgány, jiná unesena státní policií do tajné mučírny, další jsou popraveni na veřejnosti. Sympatizanti s okupovaným Tibetem se demonstrativně sežehnou na soše Velkého kormidelníka Mao Ce-tunga, který to kdysi všechno spískal...
Rakovinové vesnice i řízený hladomor
Kolosální čínská despocie už dělá těžkou hlavu mnoha lidem a není to jen smutným prvenstvím v rozsahu korupce. Okupace Tibetu, řízený hladomor venkova v době tzv. kulturní revoluce, devastace životního prostředí v brutálním rozsahu, který nemá jinde ve světě obdoby – řeky mizející v písku desítky kilometrů před někdejším vtokem do moře, „rakovinové vesnice“ s industriálně znečištěnou spodní vodou a jedovatými studněmi, masivní znečišťování oceánu plasty, vojenská expanze do mezinárodních vod, exploatace křehkých přírodních společenstev himálajských v zabraném Tibetu, diskriminace menšin, cenzura tisku, internetu a systematické dezinformace v míře klamání veřejnosti – celá plejáda politických zločinů a hříchů.
Exkurze do popravčích center strany a vlády
Přitom to začíná tak nevinně. Radka Denemarková, mimochodem držitelka tří Cen Magnesia Litera ve třech různých kategoriích, v románové analýze nepřímo vyslovuje, že velkou vinu na nynějším stavu má jistá čínská kulturní zaostalost: zbožnění úspěchu, lpění na konvenci, nekritické přejímání myšlenkových a společenských stereotypů, narcistní zahleděnost do minulosti a vyprázdněných tradic, obecně: honba za ziskem doslova přes mrtvoly a malování vzdušných zámků namísto přijetí nepříjemných pravd.
Výsostně umělecká románová exkurze zřejmě nejoceňovanější české prozaičky do popravčích center strany a vlády na půlosmista stranách stojí za přečtení, a především za zamyšlení.
