Čeští lvi mají za sebou odlehčený ročník, vážná témata v soutěži ostrouhala
Hořkosladká road movie, stylizovaná balada, pohádka. Letošní udílení Českých lvů ovládly filmy nezakotvené v přesném bodě časoprostoru a neřešící konkrétní palčivé problémy. V ročníku plném snímků o křižovatkách národní historie vítězily příběhy nadčasové a obecné. Šest lvů má road movie Všechno bude, retro Toman z období třetí republiky ze dvanácti nominací neproměnilo ani jednu.
Všechno bude, to je titul vítězného filmu letošních Českých lvů – a bylo toho hodně, byť všechno úplně ne. Z deseti nominací snímek režiséra Olma Omerzua, scenáristy Petra Pýchy a producenta Jiřího Konečného proměnil v cenu šest. A to včetně těch hlavních. Česká filmová a televizní akademie, která o Českých lvech hlasuje, prokázala svou konzistenci: Všechno bude označila za nejlepší film roku 2018 už loni v září, když jej vyslala reprezentovat Českou republiku na Oscary. Tam se film sice nedostal ani do užšího výběru, ale jeho uvedení na různých festivalech (například v Torontu) a v národních distribucích řady zemí (třeba před pár dny ve Španělsku) ukazuje, že jde o titul univerzálně srozumitelný.
Český lev nezhojené národní jizvy neotvíral
Vedle hlavních tří kategorií (nejlepší film, režie, scénář) zabodovalo Všechno bude ještě díky vedlejším hereckým výkonům neherce Jana Františka Uhera a Elišky Křenkové, která se Uherovi a jeho nehereckému kolegovi Tomáši Mrvíkovi postarala navíc i o jakýsi koučink. Opominuta zůstala zejména Lenka Vlasáková, jejíž role poněkud zákeřné policajtky přitom představuje to nejlepší v celém filmu. Vlasáková nicméně „doplatila“ na to, že byla namísto za hlavní herecký výkon (který de facto podala) nominována za vedlejší a čestně prohrála s kolegyní z téhož snímku.
Všechno bude vypráví o malé vzpouře dvou dospívajících kluků ze severočeského maloměsta, kteří se v ukradeném autě vydají na cestu přes celou republiku. Cestou naberou starého psa, mladou stopařku a spoustu zkušeností. Komediálně laděný nadčasový příběh se v hlavních „lvích“ kategoriích utkal s dramaty z období nástupu komunismu (Toman, Zlatý podraz) či roku 1968 (Palach), z nichž pocházejí dosud nezhojené národní jizvy. Tyto filmy na lvech vyšly naprázdno, i když měly papírově dvanáct, devět, respektive osm šancí. Místo nich si sošky odnášela vodnická balada Hastrman, pohádka Čertí brko, thriller Domestik nebo psychologické drama Chvilky – filmy navzájem odlišné, ale spojené jasným žánrovým vymezením a historickou nezakotveností.
Zábava letos porazila patos
Jistě, akademici se na hlasování nedomlouvali a výsledky jsou čistou statistikou – ale tato statistika říká, že za rok 2018 členové Akademie preferovali zábavu nad nimráním se v minulosti. Mezi dokumenty sice vyhrál film King Skate, který vypráví o tuzemské skejťácké scéně v šedivě post-normalizačních 80. letech, ale i v tomto případě legrace a nadhled převážily nad kritikou dobových poměrů.
Papírový favorit Toman scenáristy, režiséra a producenta Ondřeje Trojana ze dvanácti nominací neproměnil ani jedinou. Trojan byl podobně neúspěšný i se svými předchozími filmy Občanský průkaz (11 nominací, 0 lvů) a Želary (11 nominací, 2 lvi).
Slavnostní ceremonie s vizuálem zřejmě odkazujícím na letištní prostředí probíhala svižně a bez velkých gest, plamenných projevů a politických narážek. Moderátor Václav Kopta se oproti své předchůdkyni Adele Vinczeové držel spíše v pozadí, což působilo sympaticky. Šestadvacátý ročník Českých lvů si z loňského dějinnými souvislostmi zatíženého „osmičkového“ roku nedělal těžkou hlavu a historizujícímu patosu se úspěšně vyhnul.
