Tomáš Procházka aka Federsel dokončil po 17 letech elektronickou dekonstrukci Wabi Daňka
Alternativní, rozmanitě hyperaktivní zvukový objevitel, a snad by se dalo říci i renesanční umělec Tomáš Procházka je hudebník, improvizátor a zvukový umělec, ale také loutkář, divadelník a performer. Je členem hudebních projektů B4, Gurun Gurun, Radio Royal, Federsel&Mäkelä, Poisonous Frequencies a divadelních seskupení Handa Gote Research & Development (a do roku 2015 i souboru Buchty a loutky). Spolu s Petrem Ferencem připravuje koncertní sérii Wakushoppu. Na svém blogu Endemit Archives se pokouší mapovat lokální neviditelnou scénu, antihudební aktivity a strictly-home-recording audio. Společně s Pasim Mäkelou založil v roce 2014 mikrolabel Meteorismo.
Krom tvůrčích aktivit Tomáš Procházka publikuje také v různých médiích – Svět a divadlo, A2, HIS Voice. Od roku 2016 působí jako pedagog na divadelní fakultě AMU. Od roku 2003 pracuje také jako loutkový animátor pro film. Spolupracoval na filmech Kuky se vrací, Malý pán, Antikrist, The Strings a mnoha krátkometrážních filmech a reklamách. Jako člen Buchet a loutek samostatně vedl loutkářské workshopy nejen u nás, ale také v Mexiku, ve Slovinsku a v Kanadě.
Jakýkoliv zvukový zdroj může být využit
Jeho asi nejvýraznější kapela B4 vydala řadu alb, z nichž nejvíc zarezonovaly Didaktik Nation Legendary Rock (cena Vinyla 2012 v kategorii deska roku) a Die Mitternachtsmaus – The Plastic People of the Universe Tribute (Polí5, 2015), na kterém převedli skladby klasiků českého undergroundu do elektronické roviny. Vtipný a díky použitým syntezátorům ze 70. let i dokonale dotažený projekt s nápaditým obalem. Sólově Tomáš Procházka vystupuje jako Federsel. Ve své tvorbě rád pracuje s terénními nahrávkami, mediální archeologií, elektrickými a akustickými nástroji i čistě elektronickými systémy, založenými většinou na analogové elektronice. Využívá různých zvukových interferencí, zpětné vazby, elektromagnetického rušení a parazitních zvuků. Na pódiu jej můžete vidět s jeho verzí no input mixing boardu nebo jako hráče na preparovanou kytaru a objekty. Na nahrávkách, ne vzdálených psychedelické hudbě, využívá jakýkoliv zvukový zdroj, nalezená média, nazvučené objekty a jakékoliv hudební nástroje, použité jakýmkoliv způsobem.
Kromě již v úvodu jmenovaných kapel vydal aktuálně společně s Járou Tarnovským z projektů Gurun Gurun či IQ+1, desku Wabi Experience, jež je založena na bázi samplů a dekonstrukce skladeb folkového barda Wabiho Daňka (Tarnovski mimo jiné stojí za projektem 8CD Oldřicha Janoty Ultimate Nothing, Indies Happy Trails, 2016). Album Wabi Experience, od jehož zrodu po finální realizaci uplynulo 17 let, vyšlo letos 4. dubna na ruském labelu Mikroton. Jeho křest si můžete vychutnat u umělého ohně v pražském klubu Punctum-Krásovka na poetického Prvního máje ve středu 1. května.
Tomáše Procházky alias Federsela jsem se zeptal:
Co vás na hudbě přitahuje?
To se nedá ve dvou větách popsat. Je to nekonečný zdroj dobrodružství – posluchačského i tvůrčího. V divadle často slýchám, že mu někdo nerozumí, ale v hudbě jsem to ještě neslyšel. Hudba proniká i skrz jazykovou bariéru jako nic. Fascinuje mě i formát písničky, i přesto, že se mu moc nevěnuji. Pár odstavců textu, sloka, refrén. Poskládejte to správně a máte něco, z čeho lidé šílí a co může fungovat desítky let.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsívně plynout?
Vizi většinou mívám, když míchám svůj nebo i cizí materiál. Jak celé album bude znít a kam se třeba během postprodukce posune. Jako hudebník se mnoho let pohybuji na scéně volné improvizace, a jako interpret tudíž vizi záměrně nemám a dopřávám si ten luxus být na začátku každého koncertu nepopsaným listem. Čili hudbu nechávám volně plynout, ale ani ne tak ze sebe, jako spíš kolem sebe, a pokouším se v ní na chvíli ztratit.
Co vás poslední dobou nejvíc zaujalo? (A co by si měl každý poslechnout?)
Letos opravdu hudební novinky pro extrémní pracovní vytížení moc nestíhám. Takže spíš poslouchám starší věci. Třeba loňskou eponymní desku Insecure Men. Rafinovaná hudba, recyklující exotiku padesátých let. Pro mě perfektní pop-music. Dál poslouchám mikrotonální australskou úderku King Gizzard and the Lizard Wizard, čínské krautrockery Re-TROS, lunatický soul dua Soft Hair a na uklidnění hudbu japonského divadla Gagaku.
