Historické komiksy s lascivní kresbou italského prostopášníka
Milo Manara patří v Česku k nejznámějším zahraničním kreslířům; spojujeme si ho zejména s vyobrazením dlouhonohých žen s ladným poprsím. Pochopitelně nemohou chybět v jeho nejnovější česky vydané knize s názvem Indiánské léto / El Gaucho, které v edici Mistrovská díla evropského komiksu vydalo nakladatelství Crew. Ale hrají zde až druhou roli. Tu hlavní má protentokrát historie.
Osmdesátá léta jsou nejslavnějším obdobím Mila Manary, a to i díky česky právě vydaným komiksům, které kreslil podle scénáře Huga Pratta. Ten sám patří mezi komiksové legendy první velikosti. Jeho nejúspěšnější postavou je Corto Maltese, hrdina klasického střihu. Inspirován klasickými dobrodružnými romány ve svých eskapádách ve dvanácti albech potkává slavné osobnosti, jako třeba Jacka Londona.
První komiksy Huga Pratta v češtině
Pratt je přímo posedlý historií a jeho komiksy jsou plné reálií i dobových detailů. K vrcholům tohoto komiksového žánru pak patří právě Indiánské léto a El Gaucho. Oba příběhy jsou zasazeny do Ameriky, oba vycházejí ze zajímavých dobových dokumentů. Indiánské léto vzešlo ze stejného materiálu jako slavný román Nathaniela Hawthorna Šarlatové písmeno; přivádí nás do 17. století a časů prvních kolonistů v severní Americe.
Scénář komiksu se ale odehrává až po událostech v Salemu a omezuje se na hrůznou epizodu zničení celé jedné křesťanské osady Indiány. Melodramatickému vyznění příběhu napomáhá kromě samotného názvu i Manarova kresba. Všichni hrdinové jsou krásní a všichni, nebo alespoň většina z nich, musí špatně skončit. Není se čemu divit, že podobně laděný příběh působil v 80. letech převratně a sklidil pochvalnou kritiku na všech frontách.
Ze Skotska do Argentiny
Příběh El Gaucho stojí na ještě podivnějším dobovém záznamu. Argentinští vojáci nalezli u indiánských domorodců stoletého strace jménem Tom Browne, který kdysi patřil k 71. skotskému pluku pod velením generála Williama Carra Beresforda. Do Ameriky se dostal jako mladík v roce 1806 při britském tažení, které mělo získat vliv (a peníze) v Jižní Americe.
Browne po celých desetiletích vylíčil svůj dobrodružný příběh vojáku Hermosidovi a osvětlil tak vlastně náhodou prachem zapadané události maskované mj. snahou o osvobození otroků v Argentině. Ve skutečnosti šlo ale zejména o hamižnost velících důstojníků.
Lodě a děvky
Také tento příběh plný testosteronu je kupodivu plný lepých krasavic, které mají dle Manarova zvyku různé obličeje a účesy, ale vždy stejně dokonalá těla, která italský kreslíř střihá podle jediné šablony po celou svou plodnou kariéru.
Spojení Manary a Pratta je v tomto případě poměrně těžko uchopitelné. Manara je u nás zapsán jako kreslíř hříček (zejména erotických) a podobně závažná témata jako dvě výše zmíněná bývají zpracovávána méně líbivou formou. Vzhledem k útržkovitosti dokumentů, z nichž oba komiksy vycházejí, pak zůstává mnoho nedořečeného a pro oba tak lze nejsnáze použít označení historická freska. Nic víc, nic míň.
Jde o komiksové vody, do kterých se u nás prozatím vydavatelé odvažují jen opatrně a pokud možno s nafukovacím kruhem. Je otázkou, zda by se do nich ponořili, kdyby komiks nebyl podepsán hvězdným Milem Manarou.
