Letní Divadlo Na Maninách: barokní zážitek na mělnickém zámku a skvělí Rudolf Hrušínský a Jitka Čvančarová
Období divadelních prázdnin neznamená, že se musíte zcela vzdát divadelních zážitků. Rostoucím fenoménem jsou letní scény. Letos tu svou divákům prvně otevřelo také holešovické Divadlo Na Maninách, a to na nádvoří mělnického zámku. Inscenace nováčka pražské divadelní scény stojí za cestu – nejen díky zážitku z představení pod širým nebem, ale také pro atmosféru barokního zámeckého nádvoří, kde na vás dýchnou zbytky renesance. Představení v Mělníku trvají do 19. července.
Zdánlivě odvážný krok vyjít s produkcí poměrně nového pražského divadla mimo hlavní město se zdá být úspěšný, zámecké hlediště je plné. Polovinu práce odvádí genius loci skvěle zvoleného místa: Před představením se diváci sklánějí nad kýčovitě romantickým soutokem Labe a Vltavy, klišé umocňuje klesající slunce a zámek za zády. Nechybí víno pana Lobkowicze za nepražsky příjemnou cenu.
Hvězdou jednoho z představení Cena za něžnost je mělnická rodačka Jitka Čvančarová. Diváci ji milují od prvního gesta, role prototypu dcery, kterou rozčiluje vlastní matka od světonázoru až po způsob mluvy, se zhostila s patrným požitkem. Pravdou však je, že hlavně výpovědní síla inscenace stojí na roli matky, kterou ztvárnila Jana Janěková.
Třeskutá komedie, kde Čvančarová exceluje schopností shodit sebe sama a uměním improvizace, kterým několikrát spolehlivě vyvede z míry i své herecké kolegy, se v druhé půli naopak mění v tragédii, kde pro smích není prostor. Nejedná se o nikterak alternativně pojaté představení, ať už se jedná o samotnou filmovou předlohu z roku 1983 nebo třeba o scénografické řešení, které nezaujme a místy je až chaotické. Silná je však právě ona nestylizovanost příběhu, v němž se může najít snad každá matka a dcera.
Matka v dceři a dcera v matce
Právě tento vztah, kdo ví čím tolik zvláštní a specifický, je ústředním tématem večera. Sledujeme, jak se v průběhu let v lecčem přelévá role dcery na stárnoucí matku. Dcera vylétne z hnízda, čímž postupně utichávají boje. Čím jsou si obě ženy vzdálenější, tím si potřebují být blíž. Vše se přelévá v depresivní „máma měla pravdu“ – v to, čemu se všechny dcery brání a vysmívají. Ale i stárnoucí matky, poučené životem, nakonec jednají bláznivě jako dcery. Každá dcera má v sobě kus matky a každá matka kus dcery. Málokdy si to však stihnou říct.
Někomu snad může chybět zápletka a je pravda, že bez všudypřítomného humoru v první půli představení by asi vyšla naprázdno. Tím, jak v první části vše bylo lehoučké, už tragédie té druhé ani není tolik šokující, divák ji čeká. Snad by snoubení komedie a dramatu mohlo výrazněji prostupovat celým dílem. Představení patří mezi ty méně náročné, a to i vizuálně, a rozhodně nectí módní někdy až příliš „artovou“ linii. Určitě ale stojí za návštěvu.
V následujících dnech letní scéna Divadla Na Maninách uvede ještě černou komedii Hra se smrtí o sporu manžela (Otakar Brousek) a milence (Pavel Batěk) nepřítomné dámy. Dále je v Mělníku možnost zhlédnout komedii A na hrušce sedí diktátor s Miroslavem Táborským a Jitkou Ježkovou, drama Slečna Julie a Janem Révaiem a Františkou Stropnickou. Letošní mělnickou scénu uzavře inscenace Nebyla to Pátá, byla to Devátá s Rudolfem Hrušínským.
