Mýtus o Sorosovi, potraty a Orbánův fotbal. Co se to děje v Polsku a Maďarsku?
Na Polsko s Maďarskem se poslední roky v Evropě často ukazuje prstem. Je Polsko skutečně konzervativní peklo a Viktor Orbán diktátor? Na jednoduché otázky nabízí dlouhé a hluboké odpovědi nové číslo pololetníku Revue Prostor. Osmnáct článků a několik povídek a básní většinou polských a maďarských autorů o církvi v Polsku i Georgi Sorosovi vám tyhle dvě spřátelené země představí do hloubky.
Věděli jste, že Viktor Orbán ještě v době svého prvního premiérského mandátu na přelomu století hrál čtvrtou fotbalovou ligu? Kopal za Felcsút, dvoutisícovou vesnici, ve které vyrůstal. O deset let později tam za peníze jeho kamaráda vyrostl supermoderní stadion, v jehož VIP lóži se premiér schází se špičkami maďarského byznysu a politiky. Ostatně i současný prezident a předseda parlamentu jsou Orbánovi spoluhráči z univerzitního týmu.
Fotbalová politika a politický fotbal v Maďarsku
Aktuální vydání Revue Prostor č. 111 se přímo hemží články za hranicemi běžné produkce v Česku a text Fotbalová politika a politický fotbal v Maďarsku hungaristy Jana Blažka patří mezi to nejzajímavější. Popisuje, jak si Orbán z lóží na stadionech vytváří prostor pro mocenské šachy a zároveň skrz fotbal vrací Maďarům v těžkých moderních dějinách ztrácenou národní hrdost.
Historickou roli Maďarů jakožto těch věčně výlučných a porážených (což je mimo jiné spojuje s Poláky) pak s odkazy na Milana Kunderu rozebírá v eseji Maďarský úděl bohemista z budapešťské Akademie věd Tamás Berkes. Mladí, jazykově vybavení Maďaři si z pocitů ublíženosti a sentimentu po velkých Uhrách občas utahují, pro velkou část společnosti je ale národní úděl (podtržený i exotickým jazykem) pořád silný pocit. Podobně jako přesvědčení o vnějším ohrožení, které rozebírá Mýtus o Sorosovi: Jak se z amerického finančníka stal maďarský veřejný nepřítel č. 1?
Potraty a jiné polské problémy
Pokud jde o Polsko, za pozornost stojí hlavně článek Sklízíme, co jsme zaseli, popisující vývoj Polska od pádu komunismu až k dnešní nadvládě konzervativního Práva a spravedlnosti. Spousta kontextu, minimum zaujatosti. Ta se dá možná trochu vyčíst z textu o potratech, který automaticky počítá s východiskem, že interrupce má být v civilizovaném světě tolerovaná a vlastně by o tom ani neměla probíhat větší diskuse.
Některé texty o dění v Uhrách se zase omezují na popis situace až od nástupu Orbána v roce 2010, což je z určitého pohledu zjednodušující. Spousta maďarských problémů je totiž daleko starších než Orbánovo panování a podobné to je i v Polsku.
Mezi všemi vážnými texty o politice a společnosti je vsazeno několik povídek a básní. Třeba přeložený kus povídky z oceňované knihy Mikrotiky spisovatele Pawla Soltyse o varšavském večírku s Češkami a Slovenkami v 80. letech – malý důkaz, že nás Poláci mají pořád rádi.
A na závěr zase fotbal
O spojení mezi Poláky a Maďary pak vypovídá rozhovor s polsko-maďarským literátem Krzysztofem Vargou, který nedávno napsal román z prostředí budapešťských nepokojů z roku 2006. A o drsné Budapešti čtyřicátých let vypráví v interview židovská disidentka Agnes Hellerová, která v pubertě dvakrát utekla popravě od nacistů, aby pak ve vlasti upadla v nemilost v roce 1968, když se zastala okupovaného Československa.
A na závěr zase fotbal – ten totiž hraje důležitou roli nejen v tamní politice, ale taky v tvorbě současné špičky maďarské literatury Pétera Esterházyho. V Prostoru si můžete přečíst kousek z jeho prózy Cesta do hlubin pokutového území, která v češtině zatím nevyšla. A pokud vás Maďarsko a Polsko doteď zas tolik nezajímalo, nejen díky Esterházymu by mohlo začít. Revue Prostor k tomu dává důvodů tolik, že by se jimi, jak říkají Maďaři, dal přehradit Dunaj (Dunát lehet rekeszteni velük)!
