Hannibal Lecter Divokého západu se utká s Hrobařem
Komiksových westernů u nás moc nevychází, takže lze předpokládat, že když už se nějaký objeví, padne volba nakladatelů na to nejlepší z žánru. Hrobař francouzského scenáristy Dorisona předpoklad splňuje. Skvělá jízda Divokým západem s hlavním hrdinou hrobařem a jeho věrným supem Jedem potěší srdce každého kauboje.
Westerny v komiksech u nás podle prodejních výsledků nejsou populární, ale letos čeští čtenáři dostávají hned dva. V listopadu vyjde sedm svazků (v jedné knize) Jodorowského Bouncera a nakladatelství Crew právě vydalo ve dvou svazcích všechny čtyři díly komiksu Xaviera Dorisona Hrobař. O Dorisonovi píšeme již počtvrté a dlužno říci, že mu v Česku vycházejí lepší a lepší komiksy.
Divoký hrobník z Divokého západu
Jonas Crow má pohřební vůz, ochočeného supa a kočuje Divokým západem, aby pečoval o mrtvoly před jejich poslední cestou. Časem se ukáže, že k tomu měl talent i v předchozí kariéře, ve které ovšem sám mrtvoly úspěšně vyráběl. Minulost má hrobař temnou a nerad o ní mluví – naštěstí jeho zákazníci se už moc nevyptávají. Horší už je to s pozůstalými, kteří se ale ptají zejména na to, kolik je bude poslední rozloučení stát.
První příběh s názvem Jedlík zlata začíná jako lukrativní zakázka. Hrobařovy služby si objedná nenáviděný majitel zlatého dolu Joe Cusco. Jenže při osobním setkání se ukáže, že tělo ještě není k dispozici. Prý ráno. Cusco totiž nehodlá nadále trpět svou nemocí a chystá se vypravit na poslední cestu s velkou parádou. A zároveň vypálit rybník všem, kteří prahnou po jeho zlatě.
Celé je to chytře vymyšlené. Crowovi na krku přistane nejen nejhledanější nebožtík Ameriky, ale také krásná guvernantka, jejíž účast je součástí Cuscova testamentu. Aby byl příběh ještě dynamičtější, přihodil do něj Dorison čínskou kuchařku drsnou jako šmirglpapír. I ta se poveze v černém voze…
Evangelium podle Jonase
Crow je vážně sympaťák, kterého si čtenáři hned oblíbí. Povedené jsou zejména smyšlené citáty z Bible, které šije na míru k té které příležitosti. Ovšem i Crowovi dojde humor v druhém příběhu, v němž se dostane na stopu zdánlivě mrtvému doktorovi s roztomilou přezdívkou Lidožrout ze Sutter Campu, který jej přišel strašit z dávné minulosti.
Quint, jak zní lidožroutovo jméno, má zcela jistě předobraz v Hannibalu Lecterovi a boj tak není veden pouze kulkami a noži, jde o válku nehezky psychologickou. A stejně jako Lecter si i tento záporný hrdina okamžitě uzurpuje světlo reflektorů sám pro sebe. Zároveň jde asi o nejakčnější Dorisonovy komiksy, které u nás prozatím vyšly, a to i přes fakt, že kresba Ralpha Meyera úplně neoplývá dynamikou a patří spíš k lepšímu průměru francouzské scény než k její špičce.
Nepůvodní, ale působivé
Postavy, které Dorison představuje, sice nepůsobí příliš původně, ale z jeho komiksů, které u nás prozatím vyšly, jsou určitě nejplastičtější. Nikdo tu není kladný hrdina, všichni mají za sebou zážitky, o kterých se raději nechtějí zmiňovat, a happy end tu vůbec nikdo nečeká. Důležité je moci se ráno podívat sám sobě do tváře a doufat, že se do ní ve stejný den nepodívá také zubatá.
Komiks vyšel rozdělený do dvou knih v komiksové řadě Modrá Crew, která se zaměřuje na evropskou tvorbu a nabízí v poměrně levných brožovaných knihách kratší, zejména francouzské komiksové řady. Jedná se o 12. a 13. knihu a zpětně vzato patří Hrobař k tomu nejlepšímu, co edice prozatím nabídla. A to i ve světle skutečnosti, že celých šest svazků patří právě dílu X. Dorisona.
