Obálka knihy Maxl žhář

Obálka knihy Maxl žhář Zdroj: Archiv Knižního klubu

Z předávaní cen Knižního klubu
Z předávaní cen Knižního klubu
Z předávaní cen Knižního klubu
Z předávaní cen Knižního klubu
Z předávaní cen Knižního klubu
14 Fotogalerie

Literární cenu týdeníku Reflex 2019 získala kniha Anny Strnadové Maxl žhář

Kateřina Kadlecová

Laureátkou 24. ročníku Literární ceny Knižního klubu se rozhodnutím odborné poroty stala Ema Labudová s knihou Tapetář, jejíž rukopis se prosadil v konkurenci 155 autorů. Literární cenu týdeníku Reflex za druhý nejúspěšnější rukopis LCKK 2019 poté z rukou šéfredaktora Reflexu převzal historický román Anny Strnadové Maxl žhář. Odměnou vítězce je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub a roční předplatné týdeníku Reflex

Hned první větou románu Anny Strnadové čtenáře ovanou staré časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Tedy nebyl, ale jinak než dnes. Tesařova milá syna porodila, ten musí všechny tři uživit. A umí řádně vzít za práci, jenže ta není a nebude. V zimě roku 1863 tak žďárský tesař-smolař Maxl otočí kolem vlastního osudu na opačnou stranu, než mu srdce a zdravý rozum velí, a začne ničit životy jiných lidí, aby se zbavil vlastního zoufalství…

Velká zklamání, trpělivé čekání

Když jsme letos v lednu my, porotci Literární ceny Knižního klubu, začali pročítat každý svou úvodní porci zhruba tří desítek nepodepsaných rukopisů, tušili jsme, že v té mnohosti opět najdeme červenou knihovnu, fantasy, sci-fi, náznaky bildungsromanu i mravoličné novely pro pamětníky. Ale že narazíme hned na dvě kvalitní upomínky na venkovský realismus, jednu zasazenou do Bílých Karpat konce 19. století a druhou do chudého Posázaví? Až když jsme románu Maxl žhář, silnému příběhu o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání, jednomyslně udělili Cenu Reflexu jakožto v pořadí druhému nejzdařilejšímu rukopisu plodného ročníku, dozvěděli jsme se, že jde o již šestou knihu Anny Strnadové (*1950).

Není divu – próza, za niž pedagožka a spisovatelka Strnadová 3. září převzala z rukou šéfredaktora Reflexu ocenění, je „hotová“; tady nám nezkušený autor nepřejmenoval v půli příběhu jednoho z hrdinů, tady protagonista neskáče časovými rovinami jak splašená koza a do hlavní linie se neteleportují postavy z jiných dimenzí, aby narušily spád nebo logiku děje.

Sedět v porotě a ovlivňovat osudy

Je to zvláštní pocit, sedět v porotě a chtě nechtě rozhodovat o osudech neznámých lidí (jako třeba aktuální vítězky LCKK Emy Labudové). A co teprve známých lidí – žalobce Jaroslav Šaroch by mohl (a měl) vyprávět. A p. t. čtenářům, kteří žehrají na aktuálně beznadějně slepou spravedlnost, zasíláme v útěchu ony zmíněné úvodní věty Maxla žháře: „Zamřížovaným okénkem vnikal do cely čerstvý vzduch. Narážel na studené zdi a ochlazoval teplý závan…“