Tajemný objekt Evy Jiřičné a zástup trabantů na Petříně. Do Prahy vtrhne 7. ročník Signal Festivalu
Ve dnech 10. až 13. října zaplaví pražské ulice již posedmé digitální a světelné umění v rámci Signal Festivalu. Ústřední téma je díky podzimnímu jubileu nasnadě – bude jím revoluce. Organizátoři a umělci ji však pojímají v širším smyslu – třeba jako drastickou změnu, zdokonalení, cestu směrem k budoucímu. Jednou z nejvýraznějších osobností letošního ročníku bude bezpochyby architektka Eva Jiřičná. V rámci programu Signal Playground nově najdou na festivalu vyžití i děti.
Signal Festival vás v letošním ročníku provede po třech trasách o osmnácti instalacích – již tradičně to bude Staré Město, Karlín a po roční odmlce i Malá Strana. Nebude chybět populární videomapping, kterému se organizátoři pokusí vrátit kvalitu i vypravovací hodnotu. Ve veřejném prostoru se budou všechny instalace potýkat s tématem revoluce – každá svým originálním způsobem. Ploché zkoumání revoluce jako převratu však nečekejte, umělecká řešení jsou podle slov autorů značně komplexní a různorodá.
Barokní odkaz i pamětníci v trabantech
Třeba instalace Evy Jiřičné A co kdyby to byla pravda? prý bude tajemným objektem, který „přistane ve Vojanových sadech“. Záhadné planetární objekty podle Jiřičné přicházejí na pomoc právě tehdy, když je to potřeba. Její dílo má vést k sebereflexi, zpytování a zabývá se revolucí na velmi osobní rovině. „Já jsem se o festivalu dozvěděla od svých prasynovců, kteří mi ve svém věku 10 a 11 let vyprávěli, jak úžasné instalace viděli. A já jsem zjistila, že architekti na Signalu instalaci nikdy neměli,“ popisuje uznávaná architektka své seznámení s festivalem. „Odjakživa jsem posedlá světlem a tím, jak působí na různé materiály,“ dodává.
Dalším „revolučním“ dílem bude instalace I'm Leaving the Body Frederica Díaze a kolektivu Big Light, umístěná jako site specific v karlínské Invalidovně. Ta podle slov autora souvisí s barokní budovou, hlavně co se týče významu, jako stavby pro lidi, kteří se zmítali ve zmatku a bez útočiště. Díaz v souvislosti s I'm Leaving the Body hovoří také o oslavných barokních grafikách, které dávají radost prostému lidu, a svým dílem chce zesílit (a snad i oživit) moment tohoto sociálního vztahu mezi mocnými a obyčejnými.
Neméně zajímavou instalací bude projekt Trabi, který vzešel ze spojení studia Signal Production a organizace Post Bellum. Bude reflektovat část procesu pádu Berlínské zdi spjatého s Československem, tedy útěk východních Němců do západní části země přes naše území. Ti za sebou nechali na Petříně a v jeho okolí na tisícovku legendárních bakelitových trabantů. Ve vystavených trabantech budou „zaparkované“ staré televizory Tesla, jež budou vysílat svědectví československých i německých pamětníků. Malá ochutnávka tohoto pozoruhodného projektu proběhne už 28. září v zahradě německé ambasády.
Festival vrhá světlo na děti
Šest instalací bude součástí placené Galerijní zóny, kterou zahrne jednotný Signal Pass za 200 korun. Novinkou je program pro dětské návštěvníky Signal Playground, který nabídne dětské instalace s výkladem kurátorky, projekce i kreativní workshopy. K dětem bude promlouvat také videomapping na fasádě školy na Lyčkově náměstí, který jim přiblíží téma revoluce. Dospělí zase mohou navštívit doprovodný program Transmit, který sestává z panelových diskusí a rozhovorů.
Festival otevře vůbec největší instalace v jeho historii, a to laserové dílo Jakuba Peška Intensive Reflections of Modernity. Co se stane, když uděláme revoltu ve vystavování a opustíme galerijní prostory? Část odpovědi vám možná nabídne právě tato instalace.
