Revoluční rok 1989 odstartoval kariéru Jana Šibíka. Připomíná to reprezentativní fotopublikací o víru neklidné doby
Blížící se třicáté výročí pádu režimů v zemích bývalého sovětského bloku si jistě všude budou připomínat. Svou troškou do mlýna přispěl i bývalý dlouholetý vedoucí fotooddělení a obrazový redaktor tištěného Reflexu Jan Šibík, jenž právě vlastním nákladem vydal reprezentativní fotopublikaci JAN ŠIBÍK – 1989. Je to už jeho páté dílo, následující po knihách Kdyby všechny slzy světa, Ďábel v nás, Stories a Deset let.
Milovníkům špičkových fotografií není Honzu Šibíka třeba představovat. V soutěži Czech Press Photo (jejíhož 25. ročníku se ovšem spolu s několika dalšími významnými fotografy odmítá zúčastnit) získal v různých kategoriích na padesát ocenění, přičemž dvakrát vyhrál hlavní cenu. Roku 2004 obdržel ocenění v soutěži World Press Photo a třikrát si odnesl cenu v prestižním mezinárodním srovnání Fuji Press Photographer. Přitahují ho konfliktní oblasti. Upoutal na sebe pozornost mimo jiné organizováním humanitární akce Podejte ruce dětem ze Sierry Leone.
Krvavé Rumunsko a poprava bez soudu
Přelomový rok 1989, který zachycuje recenzovaná publikace, Jana Šibíka zastihl na počátku jeho profesní kariéry. Jak přiznává v neobvykle upřímném rozhovoru s Danem Hrubým, jenž knihu doprovází, „hledal jsem zvrásněnou kůru stromů nebo pavučiny v oknech a za vrchol umění považoval, když se sluneční paprsky odrážely na zdi nebo ve stínítku lampy“.
Byl svědkem počátku protirežimních demonstrací v Československu v souvislosti se sedmdesátým výročím jeho vzniku a následující rok už zvěčňoval na fotografiích zintenzivňující se bouře u nás, pád berlínské zdi v bývalé Německé demokratické republice a prosincovou revoluci v Rumunsku. Rumunská revoluce na rozdíl od té naší, sametové, měla velmi krvavý průběh, i když zase na tak strašně krvavý, jak líčila tehdejší propaganda. Ta vyšroubovala počet tamních obětí až na neuvěřitelných padesát až šedesát tisíc, ačkoli se později ukázalo, že mrtvých bylo 1104. Koneckonců není zcela jasné, zda v této jihovýchodoevropské zemi proběhla opravdu spontánní, lidová, proticeauşeskovská revolta, či spíše mocenský převrat. Blesková poprava manželů Ceauşeskových, následující po procesu nemajícím s řádným soudem pranic společného, nastoluje pro leckoho velmi nepříjemné otázky…
Cenné svědectví doby
Jana Šibíka na jeho bohaté profesní dráze vždy přitahovaly oblasti, kde se něco děje, ať už to byla katastrofální zemětřesení v Arménii a na Haiti, občanská válka v bývalé Jugoslávii, či etnické konflikty na Kavkaze, genocida ve Rwandě a v poslední době uprchlická krize. Zavítal dokonce i do tak izolované a zahraničním fotoreportérům ne právě dokořán otevřené země, jakou je Korejská lidově demokratická republika. Jeho fotografie jsou cenným svědectvím doby, a kdo si chce zavzpomínat na bouřlivý rok 1989, neměl by Šibíkův poslední opus nechat bez povšimnutí. Nebo zajděte na fotografovu výstavu na pražské Staroměstské radnici, která potrvá do 14. listopadu. Pokud jste se protirežimních demonstrací osobně účastnili, možná se na nějaké fotografii poznáte…
Na snímky Jana Šibíka se podívejte v naší fotogalerii:
