Vázy za sto tisíc mě nebaví. Budoucnost designu je pro mě v interaktivních hračkách, říká Růžička
„Design se tu pořád vnímá jako elitní věc. Ale dobře udělaná váza za sto tisíc, která stojí v rohu pokoje, to je přesně to, co mě nebaví,“ říká Zdeněk Růžička, držitel Národní ceny za studentský design 2017. V pokoji sdíleného bytu na pražských Vinohradech leží na stole zvláštní barevné klobouky anebo snad hravé modely mimozemských strojů. Položené na barevnou plochu vydávají zvuky různých výšek.
„Chuť hrát mám odmalička. S tátou jsme nejdřív vášnivě hráli stolní a pak i počítačové hry, hodně mě to ovlivnilo.“ Na moduly svého ceněného Soundscanu je náležitě pyšný. „Podívejte se, jak jsou omlácené, byly vystavené na školní výstavě v UMPRUM, kde je brali do ruky důchodci i děti. Uvnitř je kamera, která vždy snímá jeden pixel barvy, na niž míří. Světlejší barvy vydávají vyšší tóny nebo mají rychlejší rytmus. A naopak. Vznikají jakési zvukové obrazy. Lidi na výstavě mohli fixami kreslit vlastní obrázky a sami určovat, jak bude hrát jejich elektronická minikapela. Moduly jsou tři, každý na stejné barvě vydává trochu jiné zvuky.“
Soudě podle atmosféry na škole, kterou právě opouští, má Zdeněk za to, že jeho generace má přece jenom chuť něco změnit. Když prochází městem, ví, že práce je tu dost. Jako bývalého studenta architektury a grafického designu jej irituje přemíra vizuálního smogu, jenž je všepřítomný. Od nevkusných vývěsních štítů až po fasády domů.
„Své místo vidím na poli vzdělání, kde to opravdu má smysl. Zajímají mě interaktivní učební pomůcky a nástroje, s kamarádem uvažujeme o vytvoření učebnice.“ Na důkaz svých slov vytahuje z krabice svůj poslední kousek – zvukovou stavebnici. Má základnu a vyměnitelné díly, z nichž každý vydává jiný zvuk. Děti stavějí věž a podle toho, jaké zvolí pořadí dílů, kombinují vysoké a nízké tóny a slyší jejich souzvuk.
Nahoře na věži je reproduktor. „Cíleně jsem vytvářel tuhle hračku bez displeje. Po konzultacích s různými lidmi, pracujícími s malými dětmi, jsem dospěl k názoru, že pro věkovou skupinu dětí, jimž je hračka určena, není displej dobré řešení.“
Zdeněk Růžička touto „hračkou“ letos absolvoval na UMPRUM. Chtěl by ji vyrábět komerčně, ale příliš šance tomu nedává. „Češi umějí vyrobit pivo, s technologiemi je to horší. Možná v cizině, ale momentálně nevím, kdy bych začal.“
Grafický designér, kterého nebavilo úzkoprsé vnímání vystudovaného oboru, by se jednou chtěl naplno věnovat hrám a posunovat jejich prostřednictvím schopnosti dětí. „Možná že říkat, že něco změním, zní příliš revolučně. Mám prostě potřebu využít to, že jsem designér a můžu některé věci ovlivnit.“
Práci Zdeňka Růřičky najdete na letošní přehlídce Designblok 2019.
