Vytříbený hlas a kultivovaný projev. Před 100 lety se narodil oblíbený herec Radovan Lukavský
Pojďte a zhlédněte vyprávění z minulého věku, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Vydejme se na cestu s lidmi, kteří křižovali Evropu, protože jejich osudem se stal cirkus. Těmito slovy začíná každý díl slavného seriálu Cirkus Humberto, která pronáší podmanivý a kultivovaný hlas Radovana Lukavského. Tento oblíbený herec, který se proslavil desítkami jedinečných rolí a jenž je dodnes považován za jednoho z nejlepších českých vypravěčů, se narodil přesně před 100 lety.
Mezi jeho nejslavnější role nepochybně patří postava poručíka Kotta v Kachyňově Králi Šumavy, obrozence Václava Tháma ve slavném seriálu F. L. Věk či faráře Zachara v Noci pastýřů, která přibližuje život skladatele Jakuba Jana Ryby a vznik České mše vánoční. Zahrál si v mnoha filmech a seriálech jako například Dědeček automobil, Jan Hus, Proti všem, Paličova dcera, Signum laudis, Záchvěv strachu, Synové hor, Vyšší princip, Náhrdelník či Zlá krev.
Radovan Lukavský se narodil 1. listopadu 1919 do herecké rodiny. Jeho matka, ochotnická herečka Marie Lukavská vedla malého Radovana od malička ke křesťanství, a proto se chtěl v mládí dokonce stát knězem. Během 2. světové války, kdy byl Lukavský ve druhém ročníku filozofické fakulty, zavřeli nacisté české vysoké školy. Lukavský tak následně pracoval jako telegrafista na nádraží v Českém Brodě. Přesto začal uvažovat o studiu na herecké konzervatoři, protože na rozdíl od univerzit střední školy zavřené nebyly. Studium sice začal, ale byl nuceně nasazen v Německu. Po skončení války dostudoval jak filozofickou fakultu, tak i hereckou konzervatoř.
První své angažmá Lukavský získal ve Vinohradském divadle a stalo se tak v době, kdy se též oženil a vzal si za ženu orientalistku Ludmilu Motyčkovou. Od roku 1950 začal Lukavský hrát v Městských divadlech pražských a v roce 1957 přešel do činohry Národního divadla už jako zkušený a vyzrálý herec. Získával prestižní role, jako byl například Hamlet nebo Becket, objevil se i jako Alcest v Moliérově Misantropovi nebo jako Vocilka ve Strakonickém dudákovi. Podílel se na založení studentského divadla DISK.
Už za války Radovan Lukavský snil o dráze pedagoga a tento sen se mu také splnil. Působil na DAMU, FAMU a od roku 1975 na Konzervatoři múzických umění, kde byl v roce 1995 jmenován řádným profesorem. V oboru herecké pedagogiky patřil k našim nejvýznamnějším osobnostem. Jeho hluboký charakteristický hlas od počátku hojně využíval rozhlas a později i dabing.
Lukavský byl jedním z nejvýznamnějších českých herců 2. poloviny 20. století. V roce 1996 převzal cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu. Od prezidenta Václava Havla převzal i medaili Za zásluhy. Vedle herecké práce byl autorem dvou knih o herectví a aktivně se věnoval publicistice. Překládal rovněž francouzskou poezii. Jeho vnučka Klára Lukavská o něm napsala knihu Rozhovory s dědečkem.
V posledních letech svého života však Lukavský zažíval bolestivé období. Se svou ženou Ludmilou mohli mít jen jedno dítě (druhé těhotenství bylo přerušeno). Byl jím syn Ondřej a ten nakonec zemřel ještě dříve než jeho otec. Po smrti manželky Ludmily to byl právě syn Ondřej, který o stárnoucího herce pečoval. Ani jeho péče bohužel nebyla trvalá. Jen dva roky po smrti své matky a Radovanovy ženy Ludmily Ondřej při pobytu na chatě, kde doprovázel právě svého otce, zkolaboval a zemřel v jeho náruči. Radovan Lukavský se z této rány už nevzpamatoval a zemřel několik měsíců po něm. Stalo se tak 10. března 2008 ve věku 89 let.
