Katarzia dvakrát vyprodala Café v Lese. Emočního obnažení se již nebojí
Poprvé bylo o Katarzii více slyšet před šesti lety, když debutovala se svým albem Generácia Y. Tehdy se hovořilo o začínající folkové zpěvačce. Dnes už je na české i slovenské scéně zavedenou osobností, což dosvědčí i to, že vyprodala dva za sebou jdoucí koncerty v hipsteřině jménem Café v Lese. Krom toho, že se zajímavým způsobem vyvíjí zpěvaččin hudební styl i image, se částečně proměnilo i její vystupování – Katarzia se nebojí obnažit své emoce před nacpaným klubem.
Zpěvačka v extravagantním oblečku, který má být inspirovaný slovenským krojem, a s konstrukcí připomínající tykadla na hlavě, již zkraje koncertu sebeironicky upozornila, ať se připravíme na takovou tu běžnou dávku depresí. Je pravda, že melancholicky laděné texty prostupují napříč celou tvorbou. Krom toho se však mnohé změnilo. Zpěvačka prošla cestou od folkové holky s kytarou přes bohatší zvukové aranžmá s celou kapelou až k experimentům s elektronikou na své loňské desce Antigona.
U Katarzie je však pozoruhodné to, že ačkoliv se od sebe všechny tři její desky diametrálně liší, vždycky to vypadá jako přirozený vývoj a je z nich cítit kontinuita. Jako by hudebnice zkrátka se zaujetím objevovala své řemeslo bez jakéhokoliv kalkulu. A stejně jako celá tvorba drží dohromady i každá jednotlivá deska, jako by byla uceleným příběhem, avšak na pokračování.
Na pražském koncertě v Café v Lese se však zpěvačka své poslední desce Antigona, která původně vznikla jako doprovod divadelní hry, zcela vyhnula. Můžeme jen polemizovat o tom, jestli to bylo proto, že ji spousta fanoušků neskousla, proto, že by k tomu potřebovala úplně jiné složení kapely, nebo z úplně jiného důvodu. Nicméně na to, že už jsem Katarziiných koncertů viděla několik, tento mě výběrem skladeb překvapil.
Niterná vyznání mezi jehličím
Krom toho, že hudebnice zařadila množství písniček ze svého prvního alba, zahrála také několik převzatých písní včetně zhudebněné básně Václava Hraběte, ale také řadu kousků, které zatím nikde nevyšly. Překvapila tím, jak u těchto písní obnažila jejich význam. Je totiž zřejmé, že melancholie její tvorby vychází z toho, že se jedná o niterná vyznání velice citlivého člověka skrytá ve více či méně průhledných metaforách. Vnímavost zpěvačky k nejrůznějším situacím života, zejména co se týče vztahů, je z tvorby patrná. A obnažení těchto významů před publikem si žádá značnou dávku vyrovnání se se sebou samým.
Jak sama Katarzia poznamenala, přijetí sebe samého je také tématem skladby Nevadí a stále s tímto problémem bojuje. Největší poklonu si ale žádá píseň Bonsai o neopětované lásce k muži, který byl dokonce v publiku. Je to přiznání slabosti, které vyžaduje množství síly. Tato skladba již reflektuje Katrziino zaujetí elektronikou. Těžiště její tvorby se v průběhu let přesunulo od vyrovnávání se s vlastním citovým životem spíše ke společenským problémům, jak je patrné na již zmíněné desce Antigona. Je příjemné sledovat, jak umělkyně roste nejen hudebně, ale i tematicky. Je cítit, že její tvorba vychází z vlastních popudů, nikoliv z toho, co od ní kdokoliv očekává.
Krom extravagantního kostýmu byla scéna zahalená do instalace tematicky evokující Les, což nebylo nijak převratně nápadité, ale v Café v Lese nenápadně vyzdobeném lesní zvěří, rozhodně příhodné. Katarziu doprovází výborná kapela, z nichž asi nejvýraznější osobou je Albert Romanutti, frontman kapely Bert & Friends, který se v přátelské atmosféře koncertu nebál zažertovat tím, že modifikoval Katarziiny melodie do futuristických zvuků charakteristických pro jeho tvorbu. Nezbývá než se těšit, kam se zpěvaččina tvorba bude posouvat dál.
