Incal je zpátky potřetí, poprvé a naposledy – tedy hezky po jodorowsku
Kultovní komiks Incal je kompletní i v českém jazyce právě vydanou třetí knihou Před Incalem. Inu, končit úplným začátkem je zvláštní, zejména když bez něj nedával příliš smysl úplný konec (Poslední Incal). Fanoušky bude ale stejně zajímat, že Jodorowsky má v češtině další komiks, ve kterém najdete všechny jeho základní myšlenky pohromadě.
Ruku na srdce – z úvodu Posledního Incalu nemohl být člověk příliš moudrý. Až do téhle chvíle, kdy česky vychází úplný počátek celého příběhu Johna Difoola, tedy česky Hloupého Honzy, který nejen ke štěstí, ale i k prozření přišel. A bez téhle knihy je minimálně ta třetí (česky 2018) jaksi beze smyslu.
John Difool je jedna z nejprotivnějších postav, jaké Jodorowsky přivedl na svět. Sobecký a omezený, protivný, často malomyslný trouba, který ovšem musí spasit vesmír. Až nyní se dovídáme, že Difool nebyl vždy takový. První část jeho eskapád jej představuje jako syna prostitutky, který musí projít celou Jodorowského iniciací, tedy odvržením matky, otce a pak i církve, aby mohl nalézt duchovního učitele a později i sám sebe. Vše, o čem Alejandro Jodorowsky mluvil při své jarní návštěvě Prahy, je zde přímo zhmotněno na komiksových stránkách.
Povinné iniciační kolečko
I když jsme tohle všechno v jeho komiksech četli již dříve, v tomto konkrétním případě je to tak nějak stravitelnější. Možným vysvětlením by bylo, že komiks vznikal již v roce 1986, kdy Jodorowsky ještě neupadl do své pozdější manýry, a jakmile Difool projde Jodorowského povinným iniciačním kolečkem, čeká nás překvapivě svěží sci-fi s detektivní zápletkou, která by mohla otřást celým politickým pořádkem Šachtoměsta známého z předchozích dílů.
Zejména se ale český čtenář dozví, kde se vzala přízračně krásná Louz, po které Difool prahne celou třetí knihu. A že je to příběh o opravdové lásce, sebeobětování, prozření a mnoha dalších pozitivních aspektech života. Zároveň také o závislosti na televizi a o ničivém dopadu hnědého nápoje jménem Kokalfol na celou populaci. Jodorosky poloviny 80. let je v plné síle a John Difool na tom už nikdy nebude lépe.
Kam mizí děti prostitutek?
Pozitivní na tomto příběhu je také malý časový odstup od původní knihy, který umožňuje správně navázat (respektive předvázat), ale zároveň se vyhýbá lehké překombinovanosti Incalu, kde nakonec autor honí příliš mnoho zajíců. PředIncalem je o poznání lineárnějším příběhem, který se soustředí zejména na hlavního hrdinu a poměrně logicky (na autora a rámec sci-fi až překvapivě) jej vede k jeho cíli.
A právě ten je nejzábavnější, protože je zcela jiný, než jej čtenář očekává – i když v kontextu věcí příštích, které již v češtině vyšly, se dá lehce odvodit. Difool sice zjistí, kam mizí děti prostitutek, ale zároveň jej osud odvane do područí Incalu. Za přečtení příběh stojí a bavit se u něj budete také. A k tomu dobře.
Proč tohle Jodo napsal?
Zajímavá je geneze komiksu, uvedená v jeho závěru. Kreslíře Zorana Janjetova, kolegu Slovana, prý Jodorowsky potkal v kanceláři vydavatele. Jeho styl oslavující Moebiovu tvorbu se mu zalíbil, a protože Janjetov odkazoval k dřívějším Moebiovým pracím, napadlo ho napsat příběh odehrávající se před Incalem.
A udělal dobře. Janjetov je suverénní a jeho kresba se zdá místy moebiovštější než předloha (ale nejlépe mu stejně jde betonový racek, věrný přítel hrdinův), takže příběh ze světa Incalu potěší i ty nejkonzervativnější fanoušky. Zároveň je vydání této knihy jakýmsi oznámením, že jsme s tzv. Jodoversem u konce. Zbývá vydat už jen pár drobtů a svět, bez něhož by Luc Besson nejspíš nikdy nenatočil Pátý element, bude v českém jazyce (a skvělém překladu Richarda Podaného) kompletní.
