Nejdražší simulátor stěhování na světě. Death Stranding je videoherní divnoudálost roku
Japonský videoherní tvůrce Hideo Kojima je považovaný za génia, vizionáře i blázna. A všechny tyto názory jsou bezesporu pravdivé. Svou poslední hrou Death Stranding několik let vířil vody kdykoli, když z ní odhalil sebemenší část. Pokaždé totiž přinášela ukázka více otázek než odpovědí. Nyní je hra na světě a sklízí slova chvály i kritiky. Jaká vlastně je? To se dozvíte v našem videu v úvodu článku.
V krajině podobné Islandu se stala jakási katastrofa. Svět živých a mrtvých se začal prolínat, objevily se smrtící přízraky, které nejsou přímým okem vidět, ale když vás chytí, zabijí vás a vaše mrtvé tělo exploduje silou atomovky. Proto se veškeré zboží mezi městy přepravuje pomocí kurýrů. Chlapíků, kteří dokážou nést velký náklad obtížným terénem a vyhnou se přízrakům. A jedním z nich jste vy – kurýr Sam Porter Bridges (hraje ho Norman Reedus). Na břiše máte hybridní pupeční šňůrou připevněný živý lidský plod, vaše světýlko na rameni svévolně bliká, když močíte, vyroste potom ze země holografická houba a čehokoli se dotkne místní déšť, tak zestárne. To je jen drobný výčet podivností, kterými se vyznačuje svět Hidea Kojimi ve hře Death Stranding.
Hra samotná vám naservíruje hned v úvodu pořádnou porci otazníků. Okolní postavy vám dost dobře nedokážou vysvětlit, co se přesně děje. Proč máte na břiše ten dětský plod, kdo jsou přízraky, kde se vzal Death Stranding (příliv smrti) a proč kvůli němu zaniká svět a co jsou zvláštní schopnosti DOOMS, které podle všeho máte. A tak začnete prostě doručovat. Nejprve malé zásilky, poté větší až po desítky kufrů na vašich zádech, které připomínají tovární komín nebo nakupování vánočních dárků na poslední chvíli. Jen tak mimochodem u toho začnete propojovat svět do jedné velké sítě a zjišťovat, co to vlastně všechno znamená.
Hra jako taková je skutečně revoluční. Ať už hereckými výkony ve filmových předělech, které oddělují vaši přepravní dřinu a za které byl třeba herec Mads Mikkelsen oceněn herním Oscarem, tak pojetím pohybu. To, jak se pracuje s nákladem a chůzí v terénu či balancováním, je něco, co tu ještě nebylo, a já se těším, až se podobné principy promítnou do dalších her. Tím nejlepším je ale filosofie světa, ve kterém se hra odehrává. Ten je dost podobný tomu našemu, ale fungují v něm podstatné rozdíly, se kterými Kojima skvěle pracuje napříč časem. Třeba vědci z Death Stranding zkoumají, zda se ono prolínání světa živých a mrtvých objevilo už u dinosaurů a jestli nestojí za jejich vyhynutím. Nebo biologové používají zvláštní prvek, který zastavuje tok času k tomu, aby zakonzervovali lidské sperma a ono se mohlo bez nutnosti chlazení přepravovat mezi odříznutými městy a mezi jejich obyvateli nedocházelo k degenerativním poruchám. Objevovat podobné principy je opravdu zábava.
Ale abychom jen nechválili. Model řízení vozidel je tragický. Postupem času se ve hře propracujete k motorkám i autům a je asi jasné, že na postapokalyptickém Islandu nebude řízení žádný med, ale občas je to vyloženě utrpení. Doručování zásilek začne být ke konci dost repetitivní a animace i hlášky jejich příjemců se začnou opakovat. Naštěstí se pak můžete naplno věnovat hlavnímu příběhu, vykašlat se na vedlejší questy a zjistit, jak to celé vlastně je. Pochopí to každý, klíčová zjištění vám hra zopakuje klidně třikrát. Konec je skvělý, a i když můj vztah ke hře začal chladnout, finální několikahodinové tažení mě opět příjemně naladilo a na konci zbyla jen radost ze skvěle odvedené řemeslné práce a příběhu, který dává smysl.
Více informací o hře zjistíte z recenze v úvodu článku. Hráli jste Death Stranding, nebo se na to teprve chystáte? Dejte nám vědět do komentářů.
