Saudkův Lips Tullian je definitivní a pořád stejně úžasný
Před půl rokem zesnulý Jaroslav Weigel nepatřil jenom k souboru Divadla Járy Cimrmana, ale také ke komiksovým scenáristům. Je podepsaný pod jedním z nejslavnějších a nejlepších děl Káji Saudka, pod Lipsem Tullianem. Ten je jedním ze šťastnějších Saudkových komiksů, protože je vydáván poměrně pravidelně. Ještě v prosinci vyšla v nakladatelství Plus kniha Lips Tullian – Další dobrodružství.
Vskutku nejde o neznámou Saudkovu tvorbu. Stříbrný poklad vyšel za spletitých okolností už v roce 1982 u Zlatého koně, tamtéž pak v roce 1987, Konec Sahrbergovy bandy v roce 1985. S potížemi, protože Lips Tullian byl tou dobou již dávno zakázán v Mladém světě, který od roku 1972 otiskoval jeho dobrodružství po jednostránkových pokračováních. Tuto etapu příhod nejobávanějšího z loupežnických náčelníků pokrývá první kniha nakladatelství Plus stejného formátu z roku 2010. Historie se opakuje a opět takřka deset let dělí od sebe oba díly!
Nejpřetiskovanější český komiks?
Aby byl výčet vydání kompletní, musíme uvést to z roku 1990, které objevilo Káju Saudka celé další generaci hltačů komiksu. Ti pak nadšeně začali odebírat Kometu se Saudkovou obálkou, jen aby dostali „něco podobného“. V tomto vydání najdete oba výše zmíněné příběhy. Sešitu v měkké vazbě vyšlo neuvěřitelných 150 000 kusů (a ani tak jej dnes pod 500 Kč neseženete). Následovalo vydání roku 2003, které i přes pevnou vazbu tak nějak prošumělo a dalo se zahlédnout i v Levných knihách.
A nyní tu máme definitivní vydání ve formátu 290 x 340 mm, které už zřejmě nikdy nic nepřekoná. Navíc příběh Stříbrný poklad zde vychází barevně, což je úplná premiéra a pro fanoušky překvapení. Původní, černobílou verzi četl každý saudkofil alespoň stokrát a zničehonic přidané barvy způsobí menší, leč příjemný šok.
Požitek z bonusů
Vyčištěná kresba, skvělý tisk a na protější straně komiksových stránek Weigelův dochovaný scénář, podle kterého Saudek kreslil. To vše činí z publikace záležitost, jež uspokojí i ty nejnáročnější fanoušky, kteří chtějí vědět úplně všechno. Srovnání Weigelova scenáře s finální podobou je více než zajímavé; Saudkova invence je skutečně ohromující.
Zároveň ovšem tato nová kniha poodhaluje záhadu knihy první, kde málokdo chápal, proč jsou stránky protilehlé k těm komiksovým až na výjimky a pár popisků prázdné. Inu, to objasňují dodatky k prvnímu dílu, které nová kniha obsahuje. Záměr byl v roce 2010 evidentně identický – mít proti komiksu scénář. Proč k tomu tehdy nedošlo, se nejspíš nikdy nedozvíme, chybějící stránky scénáře k dílu prvnímu ale naleznete zde, a to v době, kdy je první kniha beznadějně vyprodána. Cesty Saudkových komiksů jsou spletité.
Lips za zenitem
Kromě uvedených částí obsahuje kniha také třetí příběh Lipse Tulliana, který knižně zatím nevyšel. Jde totiž o příběh z roku 1994, kdy se Filip z Mengštejnu, což je pravé Lipsovo jméno, vrátil na stránky „rodného“ Mladého světa. Návrat to měl být slavný, ovšem je na něm vidět únava materiálu u obou tvůrčích složek týmu. Můžeme jej brát jako jakýsi apendix, který ovšem nespadá do kánonu božského Lipse; jako kuriozitu, bez níž by tato desítky let trvající sága nebyla kompletní.
Má cenu pouštět se do rozboru děje? Všichni už to četli. A mockrát. Jen nikdy v tak dokonalém provedení, které by (jak by určitě podotkla Saudkova rodina) udělalo Kájovi velkou radost. Radost ovšem nebudou mít případní noví fanoušci, kteří byli v době vydání první knihy příliš mládi, takže ještě komiksy nečetli. Přesně v takové situaci byl totiž v roce 1990 i autor tohoto textu, tudíž s nimi soucítí.
V onom vydání z roku 1990 byla zlovolně i ukázka ze stránek Mladého světa. K jejichž plnému znění se nedalo nijak dostat. Bylo to frustrující. Dokonce značně. Podobné pocity přinesou dodatky k první knize obsažené v této novince. Ale není právě toto podstatou sběratelství? Jen ať si v časech hojnosti sběratelé nováčci užijí aspoň někde nedostatku!
