Velký hrany z mekáče se šampaňským, mullety, ledvinky a pravěk internetu. Devadesátky jsou definitivně historie
Že nějaká doba vstoupila do dějepisu, poznáte tak, že už na ni v knihách vzpomínají pamětníci. Koncem loňského roku vyšla publikace, která se točí kolem historických pojmů jako Nagano, DO-RE-MI, Bravíčko, mullet, prezident Havel nebo podnikatelské baroko. Kniha Devadesátky! vás vrátí do doby, kdy celebrity a diplomati s hranolky a šampaňským v ruce slavnostně otevírali nové pobočky McDonaldu a vypadalo to docela přirozeně.
U mekáče to taky celé začalo. Autorka knihy Devadesátky! Johana Fundová (vydal ji CPress) před pár lety pověsila na Facebook archivní fotku z otevření nového fastfoodu na Florenci. U táců na ní sedí Karel Svoboda, Dáda Patrasová a Felix Slováček, za nimi se mezi balónky procházejí gentlemani v kravatách. V popředí pozdější hvězda Kouzelné školky k „hambáči a hranclím“ popíjela sekt a její manžel v ruce zdobené zlatými hodinkami třímal burger za dvacku.
Žít devadesátky
Tímhle bizarním, fascinujícím obrazem rozjela stránku Pure devadesátky, zábavné svědectví nedávného, ale ve spoustě věcí už překvapivě vzdáleného věku. Z facebookové stránky vznikl knižní projekt obohacený o texty osobností, které devadesátky žily a tvořily, i těch, kdo tehdy vyrůstali a dospívali.
Teprve při čtení knihy vám dojde, kolik z devadesátkových fenoménů je asi nadobro pryč – namátkou legendární časopis Bravo s poradní rubrikou „láska, sex a něžnosti“, zlatá éra českého hokeje, účes na Jágra (jinak taky „vpředu byznys, vzadu párty“ či mullet) nebo gotické oblouky a masivní sloupy na pozemcích privatizujících boháčů, ironicky nazývané podnikatelské baroko.
Děti se samolepkami a klíčem na krku
Asi se tehdy taky rodila poslední generace dětí, které si chodily hrát ven a nedostaly do kolíbky chytrý mobil. Dětství v Devadesátkách! zabírá samostatnou kapitolu a i člověka vyrůstajícího po přelomu tisíciletí přivádí texty o sbírání samolepek, chození do videopůjčovny pro Toma a Jerryho nebo fotky obálek Kačera Donalda (stejně jako Bravíčko už taky zaniklého) do divné nostalgie, kterou by přece měl člověk cítit nejdřív tak ve čtyřiceti.
Jaká doba to vlastně byla?
Otázka, na kterou se snaží odpovědět autoři příspěvků do knihy, zní: Jaká doba to vlastně byla? Éra zvláštní estetiky v architektuře a reklamě, podle některých textů dokonce doba nevkusu? Nebo doba naivity, kdy se mělo za to, že panelové králíkárny zmizí z měst a slavný politolog Francis Fukuyama psal, že dějiny skončily a celý svět si přirozeně vybere liberální demokracii? Každopádně zlatá doba pro média, o kterých v knize zajímavě píše novinářka Denisa Prošková, ale už vůbec ne pro architekturu – kýč a okázalost devadesátkových staveb z levných materiálů nevybíravě kritizuje architekt Petr Kučera.
Vážná témata ale můžete s klidem přeskočit a dál si prohlížet holky s ledvinkou přes sukni, zářivé šusťákovky, diskety, nabídku Family frostu i vůbec první stránky českého Playboye. Za připomínku stojí taky erupce televizních pořadů o předtím potlačovaných tématech: Tabu s Romanem Šmuclerem, reportážní pořad s „patřičně lechtivou tematikou“ Peříčko nebo Áčko, kde dnešní moderátorská hvězda Martin Veselovský zpovídal lidi z problémů s alkoholem nebo v milostném životě.
Je jasné, že žádná historická epocha není přísně ohraničená od jednoho letopočtu ke druhému. Devadesáté roky doznívaly ještě v těch nultých, spousta z jejich typických trendů nebo produktů nás provázela ještě v novém tisíciletí. Teď už se z nich pomalu, ale jistě stává historie, knih o každodenním životě na konci 20. století bude přibývat, přijdou výstavy a retro seriály. Jestli budou aspoň stejně zajímavé a vtipné jako Devadesátky!, máme se na co těšit.
