DAN HRUBÝ: Kdy se objeví nový Hitler?
Žijeme v době fatálního selhání evropských politických elit. To znovu potvrdil mimořádný summit EU v Bruselu. A je pouze štěstím, že se dosud v Evropě nenašel charismatický demagog, který by toho dokázal využít. Evropští politici, člověk se zdráhá napsat političtí vůdci, se dál utápějí v debatách o řešení důsledků, nikoli příčin současné krize.
Čím jiným byla několikatýdenní akademická debata o rozdělení 120 tisíc uprchlíků (stejně si půjdou, kam budou chtít) v situaci, kdy v utečeneckých táborech v Turecku, Libanonu a Jordánsku žijí v mizerných podmínkách, víceméně bez jakékoliv významnější evropské pomoci, čtyři miliony lidí! Čím jiným je oslavované zřízení hotspotů (registračních center) na území Řecka a Itálie bez toho, že by byla zajištěna ochrana vnějších hranic EU.
Zbyněk Petráček k tomu v dnešních LN píše: „Od mimořádných summitů Evropské unie očekáváme akci, rozhodnutí, řešení. Z toho právě skončeného o migrační krizi nic takového nevzešlo… Těsně před akcí řekl předseda Evropské rady Donald Tusk, že prioritní otázkou je způsob, jak znovu získat kontrolu nad vnějšími hranicemi Unie. Že bez jejího vyřešení vůbec nemá smysl o společné migrační politice jednat. Jak tedy tu prioritní otázku řešil? De facto nijak. V publikovaných výsledcích byla obecně zmíněna na jakémsi x-tém místě, daleko za financemi, hotspoty a posílením spolupráce s Libanonem, Tureckem a Jordánskem.“
Zato na vrcholném summitu znovu zaznělo nejdůležitější téma posledních týdnů – kvóty! Michal Mocek k tomu v Právu podotýká: „I na summitu se prezident Francie Hollande navážel do odpůrců kvót slovy, že ´ti, kdo nesdílejí naše hodnoty, ti, kdo dokonce nerespektují tyto principy, se musí začít ptát sami sebe, jaké je jejich místo v EU´.“
A k samotnému řešení a odstranění příčin uprchlické krize? Na pomoc čtyřem milionům uprchlíků bude uvolněna miliarda eur (pro údajné sobectví proklínaný Viktor Orbán žádal miliardy tři). Tu dostane Světový potravinový program OSN. Evropa nemá vlastní agenturu, která by mohla peníze efektivně rozdělovat.
O tom, jak skoncovat s Islámským státem v Sýrii a Iráku, respektive jak naložit s Bašárem Asadem, nepadalo ani slovo, jakoby to snad ani nebyla příčina nynějšího putování národů. Nakonec o tom bude za pár hodin jednat Vladimír Putin s Barackem Obamou – a zdá se celkem pravděpodobné, že ruský prezident vymění spolupráci v Sýrii za legalizaci nynějšího status quo na Ukrajině.
Evropa stojí stranou, dívá se.
A plánuje další summity, pracovní skupiny či zasedání. O eventuálním navýšení pomoci uprchlíkům v Turecku, Libanonu a Jordánsku (tak aby se pobyt v nich nerovnal pozvánce do Evropy) rozhodne nejprve říjnový summit, hotspoty budou zřízeny v listopadu. Viktor Orbán, který se pokouší o řešení v aktuálním čase a sahá k tak „extrémním“ činům jako je ochrana vlastní státní hranice, je vydáván za černou ovci.
Co na to říct? Sbohem rozume!
Nemusí to být nějaký Hitler, kdo této impotence a akademismu využije. Není třeba uvažovat natolik extrémně a kreslit nové totalitarismy. Méně neblahá vize se ostatně jeví mnohem reálněji. V českém kontextu úplně postačí hospodský populismus Miloše Zemana nebo ambiciózní ukřivděnost Václava Klause, jenž nyní žádá referendum o řešení uprchlické krize (ano, slyšeli jste dobře – Klaus žádá referendum!), aby většinovou českou společnost obraly o zbytky evropských ideálů. Zavedli nás tam, kde se Klaus i Zeman cítí dobře, kde se cítí mentálně doma, kde ostatním politikům rozumí a oni rozumí jim – do nově se tvořící východní Evropy.
