Sportovní zázrak z Plzně: Chci z olympiády medaili, nejlépe zlatou, říká lukostřelkyně Marie Horáčková
Cílevědomá. Silná fyzicky i psychicky. Vybroušený sportovní talent. Hezká. Příjemná. Taková je česká reprezentantka v lukostřelbě a stávající mistryně světa šestadvacetiletá Marie Horáčková. Sešli jsme se před jejím odletem na letní hry do Paříže na střelnici v Plzni, kde vyrostla a kde trénuje. Známý americký časopis Sports Illustrated vydal před zahájením olympiády prognózu medailových umístění a Horáčkové předpovídá stříbro. „Já bych ale chtěla zlato,“ říká naše nejlepší lukostřelkyně. Na slavnostním zahájení OH v Paříži ponese v čele nástupu našich sportovců českou vlajku.
Protože už byla na olympiádě v Tokiu v roce 2021, tak jen samotná účast v Paříži by ji neuspokojila. „Dávám si postupně vyšší a vyšší cíle. Mezi nimi je i olympijská medaile. Navíc každý závod chci vyhrát,“ popsala Reflexu Marie Horáčková své rozpoložení před olympijským závodem.
„Do Paříže se moc těším, neumím si ale úplně představit, co všechno mě v Paříži čeká, protože to není jen sportovní, ale i obrovská společenská událost. Už jsem byla na hrách v Tokiu, ale kvůli covidu tam nesměli diváci, všude roušky, omezený pohyb, byla to taková neolympiáda. Teď si to chci užít, protože účast na hrách byla můj sen odmala,“ říká Horáčková.
„Nervózní před olympiádou jsem nebyla, mám natrénováno, mám dobrou formu, ale v našem sportu se může stát cokoli. Konkurence je obrovská, špička je vyrovnaná a samozřejmě velkou roli sehraje i štěstí,“ vysvětluje Marie Horáčková. V individuálním závodě v lukostřelbě žen je kvalifikace v Paříži již ve čtvrtek 25. července od půl desáté dopoledne. Tedy ještě před velmi očekávaným unikátním zahajovacím ceremoniálem, který poprvé v dějinách neproběhne na stadionu, ale výpravy poplují v pátek 26. července večer na lodích na řece Seině. „Na to se velmi těším,“ vysvětluje Marie. Boj o medaile se uskuteční v její individuální disciplíně v sobotu 3. srpna odpoledne. Soutěžit bude i ve smíšených dvojicích s Adamem Li.
V lukostřelbě jsou vynikající například Jihokorejci. Jak ukázala před olympiádou reportáž televize BBC, za úspěchem jihokorejské lukostřelby stojí kromě nebývalého tréninkového drilu i moderní technologie. Počítače a roboti testují a porovnávají přesný výkon šípů a mohou sledovat a zaznamenávat držení těla sportovců. „Přesto je dokážu porazit, jak se loni ukázalo na mistrovství světa, které jsem v Berlíně vyhrála,“ popisuje Horáčková.
Lukostřelba nebyla a není v Česku moc známý a rozšířený sport. Horáčková ale v posledních letech přispěla k tomu, že je přece jenom populárnější a objevují se nové talenty, především mezi holkami. Nejlepší lukostřelci, jako je právě Marie Horáčková, se tím dokonce mohou u nás živit.
Obrovskou roli v její kariéře sehráli rodiče, kteří byli lukostřelci. „Na plzeňské střelnici jsem byla od narození. A vždy jsem chtěla být lukostřelkyní,“ říká Horáčková. Otec Zdeněk ji pořád trénuje a maminka Barbora se zúčastnila olympiády v čínském Pekingu v roce 2008. V dubnu 2018 Barbora Horáčková zemřela na rakovinu a to byl i jeden ze složitých momentů v kariéře Marie. „Chtěla jsem na mámu navázat, ale s jejím odchodem jsem se vyrovnávala těžce. Sport se v tom ukázal být dobrá terapie,“ vysvětluje plzeňská sportovkyně.
S lukostřelbou chtěla skončit jen jednou v životě. „Když byl covid, to nebylo jasné, co bude a jak se bude moje kariéra vyvíjet,“ říká.
Lukostřelba se dá dělat na špičkové úrovni do 35 i 40 let věku. Jaké jsou tedy další plány reprezentantky, kterou lukostřelba pořád velmi baví? „Pokud to vyjde, dát si i mateřskou pauzu, dál se zlepšovat a vyhrávat, jet ještě na další olympiádu a pak dělat trenérku,“ vysvětluje Marie Horáčková.
Pak mi na plzeňské střelnici předvedla, jak se vlastně s lukem a šípy pracuje. Na olympiádě se střílí na vzdálenost 70 metrů. Zkusil jsem to, není to nic jednoduchého. Ale Marie Horáčková to má „v ruce“. A podle toho, co jsem slyšel, i „v hlavě“. V Paříži se bude střílet u ikonické Invalidovny. Zda z toho bude pro Českou republiku medaile, uvidíme brzy.
