Špatný casting, příliš mnoho natáčecích dnů a nuda před sloučením. Šéfredaktor Martin Bartkovský v podcastu Poprask popisuje největší problémy třetí sezóny soutěže Survivor Česko & Slovensko. Měl Martin Mikýř Mikyska cestičku k trofeji a milionům umetenou, nebo se taky zapotil?
„Mikýřova cesta byla taková, že byl od začátku vůdčí typ, velmi silný hráč. Na začátku prý chtěl obhájit hlavně sám sebe a nebýt idiotem před kamerou. Nešlo mu úplně o výhru. V jednu chvíli se proti němu všichni spojili a vyhlasovali ho. A on z toho má break down,“ popisuje Martin Bartkovský jeden z milníků populární reality show Voyo a TV Nova, která se osmdesát dnů natáčela v tropické Dominikánské republice a minulý týden skončila.
Survivor se podle něj dá rozdělit na dvě poloviny, před sloučením a po sloučení kmenů. „Do sloučení se formát rozpadal, bylo chvílemi až bizarní vidět tři soutěžící bojující o to, kdo vypadne a kdo zůstane, a ani jeden se nesnaží zůstat. Od sloučení je to hodně zábavná televize,“ říká Bartkovský.
Zachránily nádoby osudu show?
Jedním z kontroverzních prvků soutěže byly duely, které se po sloučení kmenů zachovaly a nakonec pořad možná zachránily. „Po sloučení kmenů se objevily tzv. nádoby osudu s čirou nebo červenou tekutinou. Hráč musí nádobu rozbít, a pokud je v ní voda, tak může někoho vyzvat do duelu,“ popisuje Bartkovský a podotýká, že právě nádoby osudu Mikýřovi pěkně zavařily. „Není to tak, že by Mikýř vyhrál suverénním způsobem, ale tu televizi a to drama zachránil tento nenáviděný prvek, který jí paradoxně velmi pomohl.“
Survivor nakonec vyhrál diváctvem nejoblíbenější třicetiletý bavič Martin Mikýř Mikyska. Konkurence podle Bartkovského nebyla nejsilnější. „Letos měli tak špatný casting, že to mnoho lidí vzdávalo. A sám Mikýř mi potvrdil, že kvůli té dlouhé době bez jídla, kdy byl patnáct dní na trošce rýže a kokosech, to chtěl vzdát i on. Měl střevní problémy a to zdraví řešil. Na druhou stranu byli tam lidi, kteří chtěli končit kvůli kočce.“ Poslechněte si detailní rozbor Survivoru v podcastu Poprask.
