Herec a zpěvák Jan Cina se často převléká za jiné lidi, má to v popisu práce. V šestatřiceti letech si ale uvědomuje, že „hraje“ i v soukromém životě. „Sám jsem si tu roli definoval jako „hodný Honzík“, říká v podcastu Poprask. Jedním z úkolů, které si dává, je nevyhýbat se konfliktu za každou cenu. Jak to dělá, uslyšíte v exkluzivním rozhovoru, který vznikl během Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech před živým publikem.
„Když se mi opravdu něco děje, tak se to snažím dát najevo,“ vysvětluje Jan, který se nyní připravuje na hlavní roli v nové komedii z vesnického prostředí Chica Checa. Pomáhá mu v tom i jeho povolání, ale paradoxně proto, že už ho nebere tak vážně. „Možná že už herectví nevnímám jako své životní poslání. Dělá mi to velkou radost, mám rád divadlo, možná i víc než film, protože je to živé umění. A to mi asi pomáhá nebýt takovu ‚bitch’,“ říká.
V rozhovoru s Hanou Trojánkovou Biriczovou a Šimonem Holým také vzpomíná na svoje začátky na konzervatoři, kam nastoupil v patnácti letech. Odnesl si odtamtud určité trauma, se kterým se dodnes potýká. „Měl jsem tam učitele, kteří nám říkali, že je jeden jediný způsob, jak správně hrát. Na mě to silně působilo a zakázal jsem si pracovat s nějakou chybou. Naopak jsem se vydal na cestu být tím nejdokonalejším „princem“ a všechno dělat správně,“ říká.
Herecké školy včetně DAMU, kde cítil větší volnost, na něm prý zanechaly určité šrámy. „Uvěřil jsem tomu, že jsem nějak „špatně“ a že když splním zadání, tak mě někdo pochválí.“ Poslechněte si celý, velmi otevřený díl podcastu Poprask.
