Rytíř Mikýř: Tvůrce, který rozbíjí český internet. A skládá z něj upřímnější obraz
Sociální sítě v Česku využívá podle dat ČSÚ skoro šest miliónů lidí. Početnou a zároveň velmi zranitelnou skupinou jsou děti. Zatímco v 90. letech je vychovávala televize, dnes na sebe strhly pozornost (zejména) tři sociální sítě – YouTube, Instagram a TikTok. Odloženi s tabletem v koutě sledují malí diváci obskurní tvůrce videí, kteří na ně sypou nesnesitelné množství ryze reklamního obsahu a ovlivňují jejich životy často dost pochybným způsobem. Nejen pro rodiče ztracené v nástrahách on-line světa je tu teď Martin Mikyska (26), alias Mikýř. V krátkých epizodách svého pořadu popisuje největší fenomény současného českého internetu a dělá to zatraceně dobře: stručně, chytře a s velmi osobitým humorem.
Vypadá to jako pohádka. Ve dni s pekelným datem 6. 6. 2020 se na internetové televizi Mall.tv zrodil spasitel, rytíř na bílém koni, který v temnotě sociálních sítí nezapálil malou svíčku, ale rovnou pochodeň. Pořad Martina Mikysky Mikýřova úžasná pouť internetem, neúprosně bořící sochy tuzemských on-line idolů, od té doby získává na popularitě. Zatímco totiž jiní mávli nad bahnem českého virtuálního rybníčku rukou, Martin Mikyska se do něj každý den noří a demaskuje jednoho bizarního klauna za druhým. A je to tak vtipné, že to prostě nedokážete ignorovat.
Toho kluka jsme přitom klidně mohli sledovat, jak na snowboardu bojuje na olympiádě. Místo toho si vybral jinou cestu. Navlékl si modrý, pro kameru naprosto nevhodný oblek, stoupl si před zelené klíčovací pozadí a stvořil Mikýřovu úžasnou pouť internetem. Pořad, ve kterém si bere na paškál známé youtubery, tiktokery, zpěváky, herce i politiky a jejich prezentaci na sociálních sítích. Nejde ale o prvoplánovou srandu nebo jen o vysmívání někomu, kdo neví, jak to na internetu chodí. Mikýř reaguje zejména na ty, kteří se své diváky snaží nějak podvést či napálit, případně bezostyšně kradou cizí obsah a vydávají jej za svůj. Anebo pochybným způsobem využívají k nárůstu sledovanosti dětskou důvěřivost.
Od snowboardu k videím
Martin Mikyska trávil od sedmi let většinu času na svahu na snowboardu. Ve čtrnácti začal jezdit závodně. Dovedlo ho to až k několika titulům mistra republiky ve slopestylu i k přezdívce Mikýř, kterou používá dodnes. „Moje snowboardová úroveň byla na české poměry asi dobrá, ale na olympiádu jsem se nedostal. Ve světě šla úroveň hodně nahoru, a abych stačil, tak bych musel trávit veškerý čas na svahu a naučit se triky, kterých jsem se už ve vyšším věku bál. Někdy v jedenadvaceti jsem s tím přestal – říkal jsem si, že jestli mám být dobrý i v něčem jiném, tak mám nejvyšší čas začít taky něco jiného dělat,“ vysvětluje Mikýř, proč opustil sportovní kariéru. Tím „něčím jiným“ byla videa. „Snowboarding je hodně provázaný se sebeprezentováním a s natáčením videí. Takže i já jsem díky sportu potkal několik lidí, kteří se videem zabývali, a začalo mě hrozně bavit vyrábět si vlastní krátké filmy. Navíc jsem vedle snowboardingu nemohl mít normální brigádu nebo zaměstnání, tak jsem si časem natáčením taky přivydělával.“
Po několika letech práce ve firmě, jež se zabývá videoprodukcí, začal v roce 2019 natáčet na YouTube svůj první pořad – Mikýřův prkenný přehled, v němž glosoval život svých sportovních kolegů. A právě tady si ho všiml Vilém Franěk, marketingový manažer Mall.tv, který ho záhy do této internetové televize přivedl.
Paraziti na YouTube i TikToku
Mezitím stačil Martin Mikyska vystudovat Vysokou školu ekonomickou. A právě ekonomické vzdělání je jedním z klíčů k úspěchu jeho pořadu. Podstatnou část dílů totiž věnuje youtuberům-šmejdům. „Třeba youtuber Marcus Revolta má nyní firmu založenou na multi level marketingu (finanční pyramidové schéma; pozn. red.) a svůj kanál využívá jen k tomu, aby se lidé placeně registrovali do jeho dalších projektů. U toho člověka nemám problém s jeho hudební dráhou nebo s tím, že motivoval lidi ke cvičení. On se ale rozhodl, že bude životní kouč, a nabízí lidem recept na úspěch. Jenže chce na nich jen víc a víc vydělávat,“ popisuje Mikýř jednu z ústředních postav svého pořadu. Marcus Revolta, pravým jménem Marek Kaleta, je ostravský youtuber, který s dikcí Sylvestera Stallona a přízvukem Andreje Babiše láká diváky na své motivační semináře a přednášky.
Dalším z Mikýřových „oblíbenců“ je pak Tary (na Ukrajině narozený a v Česku vychovaný kontroverzní youtuber cvičící parkur) a také FIZIstyle (Filip Zima, natáčející se svou partou obskurní videovýzvy) – oba vydělávají hlavně na malých dětech. „Tary je amorální člověk, který jde opravdu přes mrtvoly a hlídá si jenom vlastní zájmy. Dětem dává špatný příklad (média mj. zaregistrovala jeho jízdu po dálnici v hustém provozu rychlostí 250 km/h; pozn. red.), neoznačuje svá komerční videa, v nichž má za propagaci produktů zaplaceno, atd. A pak je tu Fizi, jehož problém je hlavně v tom, že on slovo od slova kopíruje videa zahraničních tvůrců. Nula vlastních nápadů. A pak také využívá psychologické manipulace dětí k tomu, aby byl úspěšnější. Zapojuje do videa peníze, chlubí se svým majetkem, což na děti funguje, ale mně to přijde nemorální. Navíc je v každém jeho videu neuvěřitelné množství reklamy,“ vyjmenovává Mikýř hlavní důvody, proč tyto tvůrce ve svém pořadu kritizuje a snaží se na jejich praktiky upozornit ostatní. Nevolá po regulaci YouTube, ale zároveň upozorňuje, že u skutečně velkých kanálů by se mělo důsledněji hlídat dodržování pravidel. Nejefektivnější boj proti těmto praktikám vidí v „samočisticím mechanismu“ sociálních sítí – tedy v tom, že budou vznikat projekty, jako je právě třeba jeho pořad, a lidé díky nim zkrátka podvodníky přestanou sledovat.
TikTok a Čau, lidi
To se týká také TikToku. Ze sociální sítě, jíž nikdo, kdo je starší patnácti let, nemůže rozumět, se mu občas podaří vytáhnout opravdové poklady. Vedle čestných zmínek o Richardu Krajčovi či pražském primátoru Hřibovi, kteří se na TikToku jen prvoplánově pitvoří, mapuje zejména ty nejúspěšnější účty. „Mám pocit, že TikToku rozumím. Chápu, proč a co se tam dětem líbí. Ale mě osobně to nebaví. Jde většinou zase jen o kopírování cizích věcí bez špetky invence. Nejúspěšnější tiktokeři v Česku, jako třeba Adam Kajumi, ale zároveň mohou dětem předávat pochybné hodnoty (Adam Kajumi během lockdownu uspořádal v Praze falešnou ilegální party za účelem přitáhnutí pozornosti médií a nových fanoušků; pozn. red.). Bojovat se proti tomu nedá, je ale potřeba děti informovat, aby byly opatrné, a TikTok zkrátka přežít. Protože dřív nebo později se určitě objeví jiná sociální síť.“
Samostatnou kapitolou jsou podle Mikýře celebrity a čeští politici a jejich prezentace na internetu. „Mně přijde, že je to neupřímná hra, neříkají, co si myslí, a většinou jsou prostě jen směšní. Skloubit influencerství a politiku dohromady mi nepřijde úplně ideální, to se povedlo jen Dominikovi Ferimu. Tlak na emoce, jako je premiérovo Čau, lidi, je vyloženě mimo a stejně tak fotky Aleny Schillerové na Instagramu,“ říká. A zároveň přiznává, že do té doby, než začal natáčet svůj pořad, pro něj byl svět českých celebrit na internetu naprosto cizí. Hodně rychle se v něm ale zorientoval a teď už si vybírá jen to skutečně nejpodivnější.
Mikýř je takový Petr Čtvrtníček s počítačem
Důležitým rysem Mikýřovy show je její forma. Jediným živým elementem je právě Mikýř, všechno ostatní je doděláno v postprodukci. „Před každým dílem připravujeme docela důsledné rešerše, potom dva dny píšeme scénář, následuje jeden natáčecí den a potom řekněme čtyři až pět editačních dní, kdy to dáváme celé do kupy. Právě postprodukce je zásadní. Tam se odehrává většina vtipů. Navíc je docela těžké udělat, aby to vypadalo takhle špatně,“ směje se Martin. I když to může znít jako paradox, tak jeho pořad, který působí tak trochu jako Kouzelná školka na LSD, má opravdu vysokou produkční hodnotu. Řadovému divákovi může připadat, že výroba musí být snadná, ale jen skládání jednotlivých vrstev dohromady zabere i velmi výkonnému počítači spoustu hodin.
„První dva díly jsem dělal celé sám. Natáčel jsem se na zeleném plátně v kuchyni a stříhal to v obýváku. Dalších osm dílů jsem natáčel ve studiu Mall.tv a měl k ruce kameramana. Posledních šest epizod už mi pomáhá i další střihač, a dokonce hledáme ještě jednoho člověka,“ popisuje vývoj svého pořadu jeho autor. Je to důsledek prostého faktu, že je Mikýřova úžasná pouť internetem úspěšná. Kromě vysoké sledovanosti na domovské platformě má i na Facebooku tisíce sdílení, jeho epizody vycházejí s třítýdenním zpožděním také na YouTube, kde mají statisíce zhlédnutí.
Někteří lidé Mikýře přirovnávají ke Kazmovi, který také začínal sám před kamerou, on to tak ale nevidí. „Určité srovnávání v komentářích vnímám, ale nemyslím si, že by byla nějaká velká podobnost mezi mnou a Kazmou. Líbí se mi, když mě lidi srovnávají se Čtvrtníčkem a Českou sodou. To mě hřeje na duši, to je styl, který obdivuju a kam bych chtěl směřovat. Mikýř je takový Petr Čtvrtníček s počítačem. To by šlo.“
