Tomáš Třeštík: Vím, že lidi seru, sám bych se taky sral. Jsem dobrý fotograf a jsem šťastný, ale hledám se
Fotograf Tomáš Třeštík napsal knihu o sobě a svém životě. Jmenuje se Po povrchu a Třeštík je v ní často poměrně sebekritický. Říká, že se tak trochu hledá a mimo jiné to je jeho vyrovnávání s krizí středního věku. Bilancuje, čeho dosáhl, respektive nedosáhl. Přiznává, že se znovu otevírá kritice, se kterou ale stejně žije už dlouhou dobu.
Vím, že lidi seru, sám sebe bych taky sral, říká Třeštík explicitně. Chápe, že může lidem přijít privilegovaný, zároveň to ale rozporuje. Tvrdí, že ze známosti jeho matky během vyrůstání nějak neprofitoval, že se nenarodil „se zlatou lžičkou v zadnici“ a že mu to nepomohlo ani během studia fotografie. Dodává, že vedle zbytku své rodiny, která leccos dokázala, možná trochu ztrácí.
Třeštíkova kniha je o tom, jak nad věcí přemýšlí. Píše v ní třeba obecně o nevěře, ale taky o hledání si cesty k otci a snaze být dobrým synem. Říká, že k němu měl vždy hodně blízký vztah, zároveň mu ale nedokáže říct tolik, co by možná chtěl. Píše i o alkoholu, který přestal pít před několika lety. Nikdy prý nebyl alkoholik, i když v barech a na večírcích leccos zažil, ale nepít je prý prostě jednodušší.
Třeštík popisuje, že k fotce se dostal vlastně náhodou. Komerční fotka, kterou dělá hlavně, je ale pomíjivá, i proto prý zkusil napsat knihu. Prý se cítí být dobrým fotografem, protože jinak by v branži tak dlouho nevydržel. A je šťastný, i když z jeho knihy to nemusí být úplně patrné.
V čem je Tomáš Třeštík dobrý fotograf? Proč má pocit, že za ním vlastně nic moc nezůstalo? Jak se cítí na Letné? A je připraven na reakce a kritiky, které na jeho knihu přijdou?
Na další zajímavé rozhovory se podívejte zde >>>
