Martin Kuba: S covidem už musíme žít, umírání ale nezabráníme, je třeba to lidem férově říct
Opatření je potřeba dělat rozumně, říká Martin Kuba, hejtman Jihočeského kraje a taky předseda Asociace krajů České republiky. Na jeho slovech by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby v další větě nedodával, že může uvést hned několik příkladů, které racionalitu popírají. První absurditou je podle něj výzva epidemiologa Rastislava Maďara k hromadnému testování před Vánoci, druhou upuštění od antigenního testování ve školách. Do třetice ho překvapují výroky Mariana Jurečky o nouzovém stavu, které mohou být dalším fatálním příspěvkem k už tak nalomené důvěře lidí v politiky. Přitom by stačilo tak málo! Naučit se s covidem žít a informovat veřejnost jednotně a otevřeně.
Je potřeba přijmout základní fakta a stanovit si jednoznačné cíle, takové je podle Martina Kuby východisko ze současné nepříliš optimistické situace. „Neumíme to nikdo zastavit, protože zastavit deltu znamená: všichni seďte doma a nikdo nikam nechoďte. Ale to už nikdo nechceme. Tohle je potřeba lidem otevřeně říkat. Není to o tom, že vláda udělá tohle, je to problém celé společnosti,“ myslí si hejtman Jihočeského kraje a předseda Asociace krajů České republiky, který zároveň připouští, že další úmrtí jsou nevyhnutelná a je potřeba se s nimi smířit. „Pokud se někdo neočkuje a je třeba obézní, nebo má nějaké další rizikové faktory, tak může umřít. To je přece normální, že starost o naši imunitu a naše zdraví je něco, co za vás nemůže řešit nikdo jiný, a je třeba to férově říct,“ dodává s tím, že řešením podle něj není další lockdown, ani navrhovaná nárazová opatření.
„Celá Česká republika v posledním týdnu, nebo čtrnácti dnech dělá zhruba šedesát tisíc testů za celý den. Vynásobte si to sedmi a zjistíte, že je to necelý půl milion. Když před Vánoci všechny vyzvete, ať si dojdou na test poslední týden, tak se zvedne dva a půl, nebo tři miliony lidí a všichni se navalí na testovací místa, což se stalo minulé Vánoce. A vytvořily se takové fronty, že zdravotníci nebyli schopní to pobrat, všichni byli frustrovaní, lidi na sebe řvali a bylo to k ničemu,“ nastiňuje scénář, který se podle bývalého anesteziologa na oddělení ARO a lékaře českobudějovické záchranky v reakci na apel k masovému testování nabízí.
Jako další příklad iracionálního uvažování zmiňuje testování na školách. „Jdeme čtrnáct dní za epidemií, což je hrozný problém. Vede se debata, kdy ministerstvo zdravotnictví říká, že antigenní testy nejsou tak přesné, že chtějí testovat všechny děti pomocí PCR. To je hezký a asi by to přesnější bylo, ale paní hlavní hygienička říká: ‚My máme nějakých 120 týmů, vždycky když se v nějaké škole, nebo firmě určí ohnisko, kde je třeba otestovat aspoň deset lidí, tak oni tam přijedou. A já na to: ‚Uvědomujete si, že jenom v Jihočeském kraji je každý den víc než 130 dětí pozitivních PCR? Jestli to takhle je ve všech krajích, jakože je, jak budete vytipovávat ta ohniska? Kam budou jezdit ty týmy?‘ Zase to skončí tak, že školy budou volat na hygienu a budou říkat: ‚Tak nám pošlete ten tým,‘ a tým nepřijede týden, protože nebude schopný to realizovat. A navíc v té chvíli už můžou být školy zavřené,“ predikuje s tím, že před zaváděním dalších opatření je potřeba zvažovat, jaké máme lidské a technické kapacity.
Jaký další postup by v boji s pandemií sám navrhoval, proč není příznivcem povinného očkování ani finanční motivace k němu, nebo to, s jakými zážitky se mu svěřují jeho bývalí kolegové z nemocnice, prozradil v rozhovoru pro Prostor X.
