Video placeholder

Katarzia: Neházím na lidi svůj hnůj, snažím se přežít. Mocní a média tu teď lidi straší, nevím, co bude dál

Čestmír Strakatý

„Už to trvá dva roky, stále něco vymýšlíme a používáme různé platformy, prodáváme alba. Lidé jsou úžasní a snaží se nám pomoct, ale jsou určité momenty, kdy si říkám, že už nemůžu dál a že nevím, jak zaplatit svoje základní účty,“ přiznává zpěvačka Katarzia. Tu primárně živí koncerty v klubech. Rádia ji nehrají, což si vysvětluje tím, že posluchači komerčních stanic obvykle inklinují ke stravitelnější hudební produkci a její zpěv je může iritovat. „Snažíme se dělat hudbu tak, aby byla originální, něčím nová. Zároveň tím lámeme nějaké standardy, na které jsou lidé zvyklí. Nepřemýšlím nad komerčním úspěchem a dost často ani nad tím, aby se to lidem líbilo. Ti, kteří to můžou pochopit, si to najdou,“ říká producentka a věří, že stejně fanoušky osloví i její nová deska n5.

„Všichni jsme si museli utáhnout opasky, naštěstí mají moji kolegové ještě jinou práci. Je to v podstatě taková malá firma, která teď stojí,“ bilancuje zpěvačka Katarzia rok 2021. „Organizátoři si nemůžou dovolit platit takové honoráře jako doteď, chodí míň lidí, protože se bojí. Nedivím se jim, i když si myslím, že mezi koncerty na sezení a v respirátorech není zas takový rozdíl, jako když jste v posilovně bez respirátoru, nebo do sebe narážíte v nákupním centrum. To mi přijde trochu nefér, ale nevím, koho bych z toho obviňovala, tak se to snažím nějak přežít,“ netají se a dodává, že situaci podle ní nepomáhají ani média a politici, kteří lidi straší.  

Stejně upřímná jako v odpovědích na otázky je i ve svých textech. „Jsou velmi osobní, ale myslím, že stejné věci zažívají i jiní lidé a díky tomu se na sebe umíme emočně napojit.“ Na svém novém album n5, které vyšlo před pár dny, takhle otevírá hned několik témat. Jedním z nich je nerespektování osobních hranic, které lidé často překračují ve snaze dát někomu dobrou, nicméně nevyžádanou radu. „Cizí lidé se se mnou baví, jako by mě znali a byla jsem malá holka, kterou jdou vychovávat k tomu, jak to v životě chodí. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že mi to jde strašně na nervy,“ přibližuje text skladby Myslíš.

V písni Tělo zase upozorňuje na to, jak někteří umělci manipulují s o dost mladšími fanynkami. „Každý má právo vést svůj sexuální život, jak chce, ale dost často je to tak, že umělec využije toho, že ho člověk slepě obdivuje, vyspí se s ním, pak mu už nikdy nenapíše a ten druhý je zraněný a smutný.“ Se smutkem se ostatně vyrovnává nejen na aktuální nahrávce, ale v celé své tvorbě. „Je to terapeutické. Písničky jsem vlastně začala psát kvůli tomu, že mi to pomáhá. Většinou, když o něčem napíšu, tak už je to v pořádku a vyřešené,“ přiznává. „Zároveň to není tak, že házím na lidi svůj hnůj, který se mnou musí prožít. Dokonce i moje terapeutka mi říkala, že její klienti poslouchají moje písničky a nerozumí tomu, jak to můžu tak dobře pojmenovat, ale že přesně to oni zažívají.“

Také o tom, s jakou zkušeností se před měsícem vrátila z New Yorku, kdo z režisérů ji nejen oslovil k napsání titulní písně k seriálu, ale i ji do něj navzdory limitům obsadil, co říkají rodiče na její tvorbu, nebo proč si letní koncerty nedokázala užít tak, jako dřív, mluvila Katarzia v rozhovoru pro Prostor X.