Znásilnění bych neoznámil ani dnes, nevěřím policii, LGBT práva jsou lidská práva, říká aktivista Kryštof Stupka
„Je hrozně jednoduché ukázat na nějakého aktivistu a říct: ‚Kdyby byli trošku tišší a dělali to jinak, tak by se něco změnilo.‘ Ale ono se nic nemění,“ říká Kryštof Stupka, který si sám nálepku ukřičeného aktivisty vysloužil. Za poslední rok na sebe strhl pozornost hned několikrát, a to když rozjel kauzu Dominika Feriho, označil výroky současného premiéra Fialy za homofobní, upozornil na vystřiženou scénu s polibkem dvou mužů v norském remaku Popelky nebo zorganizoval protestní pochod za rovnost Reclaim Pride. Nahlas přitom nemluví jen o útlaku, kterého je svědkem. Otevřeně popisuje také osobní zkušenost s konverzní terapií, stupňujícími nenávistnými výpady i znásilněním, které v gay komunitě není ničím výjimečným.
„Nebylo to tak, že bych si myslel, že mi nikdo neuvěří, ale spíš jsem si říkal, a dodnes tomu trochu věřím, že by si lidi mysleli, že je to moje chyba,“ odpovídá Kryštof Stupka na otázku, proč se poté, co byl zřejmě pod vlivem omamných látek sexuálně zneužit, neobrátil na policii. „Je to věc, kterou jsem řešil i v terapii, a ještě jsem vlastně sám sebe nepřesvědčil, že to moje chyba nebyla,“ viní se za to, že přijal pozvání do bytu jiného muže, aniž by se s ním chtěl intimně sblížit. Zkušenost popisuje velmi otevřeně.
Nepochopení musel čelit i ze strany rodičů, kterým se ve 14 letech vyautoval. „Máma má katolickou tradici, tak se to snažila změnit a přesvědčit mě, že nejsem gay. A zašlo to do takových mezí, které by se daly klasifikovat jako konverzní terapie. Brala mě za kněžími, dvakrát jsem byl na katolickém kempu, kde mi opakovali, že být gay je hřích,“ vzpomíná na náročné období svého dospívání, kdy byl donucen se rozhodnout, jestli zanevře na víru, ke které byl odmala veden, nebo na svou identitu.
Vybral si. V 16 letech se mu podařilo získat stipendium na americké střední škole, odjel a na dlouhou dobu přerušil s matkou veškerý kontakt. Přijetí, kterého se mu tam dostalo, hledá i v Česku. „Přijde mi úplně šílené, že se ve dvacátém prvním století furt řešíme, že se tady nemůže nikdo projít na ulici bez toho, aniž by slyšel urážky, které jsou mířené vůči jeho identitě,“ popisuje svou každodenní realitu. Situace se navíc podle něj zhoršuje, za což můžou politici a jejich výroky připívající k bigotním náladám ve společnosti.
O tom, že změna, o kterou Stupka usiluje, je během na dlouhou trať, svědčí i reakce potenciálních zaměstnavatelů, s nimiž se setkává. A to navzdory tomu, že má za sebou stáž v Evropském parlamentu a dokončuje magisterské studium práv a politologie na prestižní francouzské univerzitě, která je mezinárodně uznávaná. „Kdyby bylo nejhůř, můžu dostat práci někde jinde, ale byla by to škoda. Jsem nějakým způsobem liberalizovaný šílenec, ale děti, které teď vyrůstají, tak vyrůstají v tom samém kulturním prostředí, které mám já. A když si pak vygooglují, co jejich rodiče říkali o rovném manželství, tak se budou hodně divit,“ dodává.
Proč vládě nepřísluší zasahovat do práv jedince, na čem ztroskotávají snahy prosadit manželství pro všechny, jaký je nejpalčivější problém české LGBTQ+ komunity a jak to, že je u nás stále možné nuceně sterilizovat osoby, které chtějí projít změnou pohlaví, odpovídal v Prostoru X Kryštof Stupka.
