Daňková: Sexismus a plácání přes zadek jsem odmítla a vymstilo se mi to. Naivky hrát nechci, našla jsem se jinde
„Buď ráda, že se ti to děje, dokud seš mladá,“ znělo doporučení, které dostala Andrea Daňková od jedné ze starších hereckých kolegyň. Nebyla. Sexistické poznámky, plácání po zadku, nebo dokonce obscénní chování jako nedílnou součást herectví akceptovat odmítá. Stejně tak se chce vymanit ze škatulky blonďatých naivek a milenek. Nepopírá, že se jí takové vymezení vymstilo. Nevadí jí to. Je nejen absolventkou činoherního herectví na DAMU, kam byla přijata na základě mimořádného talentu už v sedmnácti, ale také tajemnicí ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze, která učí komunikaci na 2. a 3 lékařské fakultě Univerzity Karlovy. A právě práce ve zdravotnictví a státní správě je tím, co ji naplňuje a kde vidí své místo.
„Abych z toho neměla blok, anebo nechtěla ty lidi konfrontovat až nějak trapně pozdě, tak jsem si to s nimi vyříkala rovnou,“ popisuje herečka Andrea Daňková způsob, jakým se rozhodla čelit nejrůznějším nekorektním narážkám a výpadům. Tehdy jí bylo jednadvacet a nevěřila, že se něco takového děje. Když jí do šatny nakráčel nahý kolega, kterého neznala, prozřela. A ohradila se. „Myslím, že to zato nestojí, takhle se ponížit. A jakýkoliv benefit, který by z toho plynul, je hrozně pomíjivý, ale tohle je něco, s čím budete podle mě žít až do konce života, že jste se nebránil, že jste si to nechal,“ má jasno a nelituje ani ceny, kterou za to zaplatila. Ty, kterým řekla „ne“, si znepřátelila. Přiznává, že do hereckého prostředí nikdy moc nezapadla. „Vždycky jsme měla problém s tím, že jsem fakt hodně studovala, když jsem byla třeba někde v divadle, tak jsem si četla učebnice, nebo nějakou knížku. Navíc nekouřím a nepiju, takže některá pojítka jako jít společně na cigaretu mi prostě chyběla.“
Obor, ve kterém se naopak našla, je zdravotnictví. Paradoxně jí k tomu pomohla nepříjemná zkušenost. „Během chůze po chodbě mi ošetřující lékař řekl, že tatínek umře,“ vzpomíná a pokračuje: „Tenkrát jsem to vůbec nečekala, protože diagnóza nebyla stanovená jako finální. Bylo mu necelých padesát osm a my jsme si mysleli, že s námi bude ještě pět let, že bude chvilku v nemocnici a vrátí se. A lékař mi řekl: ‚No, má tak čtvrtroku života, čau.“ Její reakcí na naprostou absenci empatie bylo psychické zhroucení.
Když překonala prvotní šok, začala přemýšlet, jak by mohla přispět k tomu, aby se nic podobného nedělo. Aby špatné zprávy byly sdělovány tak ohleduplně, jak to jen daná situace umožnuje. Využila svou hereckou průpravu a v kurzech komunikace určených medikům ztvárňuje role těch, kterým budou muset budoucí lékaři jednou pohlédnout do očí a říct, že stav je vážný. Také pochopila, že její místo není na prknech, která znamenají svět, ani před kamerou. Když si před 3,5 lety hledala první práci na plný úvazek, nastoupila do Ústavu hematologie a krevní transfuze. Pracujete tam dodnes a pevně věří, že bude i za pět let. Musí se totiž ještě hodně učit.
Proč si podala přihlášku na DAMU, co pro ni znamenala role v komedii Shoky a Morthy, jak funguje státní správa a co vnímá jako svůj handicap, prozradila Andrea Daňková v rozhovoru pro Prostor X.
