Hugo Toxxx: Rozbíjeli jsme si hubu, tvrdé drogy byly hodně blízko, ale zničily by mě. Dělám, co jsem si přál
Coby Supercrooo přepsali historii českého rapu, což by se dalo považovat za úspěch. Hugo Toxxx, polovina dnes už legendárního dua, se ale za tímhle „bláznivým obdobím“ moc neohlíží. Bez nostalgie připouští, že si „různě rozbíjeli hubu“. Zpětně je rád, že se mu podařilo vyhnout tvrdým drogám, dílem vlastní opatrností, dílem vyrůstáním v devadesátkách v centru Prahy, kde cestou do školy nezřídka překračoval někoho, kdo zrovna schovával jehlu a alobal. A lituje toho, že se devastoval myšlenkou, co s ním bude, až nebude jeho rap nikoho zajímat. Zbytečně. Na zatím posledním albu Mumie z loňského prosince, má píseň s nejposlouchanějším českým interpretem Viktorem Sheenem a denně filtruje desítky beatů, které dostává od fanoušků.
„Ta kultura extrémně žije. To, že je Viktor Sheen nejposlouchanější artist v Čechách napříč všemi žánry, je jasné znamení, že tam, kde jí nikdo nepostaví nějakou překážku, kde nesedí žába na prameni, hraje rap na prvním místě,“ hodnotí Hugo Toxxx současnou situaci na scéně. Její součástí je už čtvrtstoletí, a tak má s čím srovnávat. Sám se před lety nepotýkal jen s nezájmem médií, která rap ignorovala, ale i svými vlastními pochybnosti. „Pořád ve mně zněl nějaký hlas, že je potřeba si vytvořit zadní vrátka, což byl asi hlas hlavně mých blízkých, kteří to se mnou mysleli dobře. Vždycky jsem si říkal, co bude můj backup plán? Místo toho abych energii věnoval na 100 % tvorbě,“ přiznává rapper.
Satisfakce nepřišla ani po vydání debutového alba Supercrooo. Toxic Funk byl pro tuzemská hudební vydavatelství a rádia příliš neuchopitelný a snad i nepochopitelný. „Bylo to respektovaný, dolehlo to na všechny, ovlivnilo to všechny. A trefilo se to do období, kdy se neprodávaly desky, protože se vypalovala cédéčka, stahovalo se z netu,“ popisuje okolnosti vydání desky, která byla určující pro další vývoj žánru. „Dost často jsem měl pocit, že jsem na špatném místě, že ačkoliv to, co děláme, je správně a věřím tomu, tak tomu lidi nerozumí. Měl jsem pocit, že jsem příliš napřed,“ vzpomíná na období, které následovalo po Supercrooo.
Podstatné pro něj ale vždycky bylo dívat se dopředu a udělat každou novou věc co nejlíp. „Myslím si, že jsem tady udělal dost a že i lidi, kteří o tom nemluví, nebo to neříkají nahlas, tak něco ode mě mají,“ říká s tím, že sám se inspiruje poslechem hudby, především amerického rapu a za své nejsilnější období považuje to aktuální. Měřítkem je pro něj feedback, vlastní spokojenost s prací i schopnost se na ni soustředit a dokončovat ji. A svého tvůrčího progresu chce maximálně využít. „Když najdu beat, který mě baví, a mám trochu času, tak zapínám Pro Tools a dostávám se do takového automatického módu, kdy nahrávám a plivu to první, co mě napadá, a vznikají z toho tracky. To je něco, co jsem si strašně přál a dlouho se to učil. Kdysi dávno jsem si naplánoval, že bych to chtěl umět, a teď se mi to povedlo. Takže plán je zapínat Pro Tools a nahrávat,“ uzavírá.
O tom, jaká hudba ho v dětství ovlivnila, čím si ho rap získal a jaký vztah k němu mají jeho děti nebo o zvláštní odpudivé síle mainstreamového světa, mluvil Hugo Toxxx v Prostoru X.
