Prokop: Většina Ukrajinců tu už zůstane, musíme jim zaplatit bydlení. Bude to drahé, ale vyplatí se to
Teď stačí pár špatných rozhodnutí a ukrajinští uprchlíci, kteří můžou být pro Českou republiku přínosem, se výhledově stanou přítěží. Klíčovou roli pro jejich úspěšné začlenění do společnosti hraje podle sociologa Daniela Prokopa bydlení a vzdělání. Pokud jim neposkytneme stabilní zázemí a oni budou nuceni přijímat jakoukoli práci, povede jejich cesta do světa ubytoven, pracovních agentur, pololegální práce nebo lokálních mafií. A z takového sociálního vyloučení se bude těžko vracet nejen jim, ale i jejich dětem. I ty je třeba brát v potaz, protože na základě studií z minulých uprchlických vln lze předpokládat, že nízké statisíce Ukrajinců tu zůstanou. Druhou fatální chybou by bylo segregované vzdělání. Náklady s integrací spojené se pravděpodobně vyšplhají na desítky miliard ročně. Pokud je ale nezaplatíme, může nás to v budoucnu stát mnohem víc.
„Metastudie, které vychází z minulých uprchlických vln, hovoří v průměru o dvou třetinách uprchlíků, kteří zůstávají v hostitelské zemi. Zbytek se posouvá, buďto se vrací zpátky, nebo do dalších sekundárních zemí. A to je v horizontu třeba deseti let. Samozřejmě ty konflikty se výrazně liší, takže možná jich bude míň, možná víc. Je tady velká ukrajinská diaspora, což zase zvyšuje pravděpodobnost setrvání, takže je rizikové počítat, že to je věc na pár měsíců, a nepřizpůsobit tomu strategii,“ upozorňuje Daniel Prokop, sociolog, zakladatel firmy PAQ Research a také člen Národní ekonomické rady vlády.
Dalším krokem, který by měl podle něj následovat, je přestat spoléhat na dobročinnost společnosti a představit plán, jak bude vláda situaci řešit. „Ono je bolestivé říct, že to bude ze začátku stát desítky miliard ve zdravotnictví, v sociálních službách, ve vzdělávání. Podle našich odhadů potřebujeme zhruba 1000 lidí, kteří budou učit češtinu,“ poukazuje na fakta, která by měl začít kabinet Petra Fialy strukturovaně komunikovat. „Funguje něco, čemu Američani říkají ‚srocování se za vlajkou‘. Když představíte plán s tím, že je tady výzva a my ji zvládneme tak a tak, získáte tím velkou část společnosti na svou stranu. Když to působí moc náhodně a hraje se na hodnoty, tak po měsíci, co budete opakovat, že jsme solidární, tak to hodně začne vyprchávat,“ popisuje tendence společenského chování.
Řešením, jak Ukrajincům prchajícím před válkou zajistit adekvátní podmínky, nevyloučit je na periferie a zároveň minimalizovat dopady na státní rozpočty spojeneckých zemí, je mimo jiné rozkrýt systém daňových rájů a nezdaněné peníze, které v nich leží, využít k saturaci migrační krize. „12 % celkového ruského majetku vlastní asi 0,01 % Rusů. To je nějakých deset až dvacet tisíc Rusů a 60 % jejich peněz je v daňových rájích. Celá evropská společnost nebude vnímat úplně dobře, když investujeme stovky miliard do řešení téhle krize, kterou Rusko způsobilo, a ani nejsme schopni si došlápnout na ruskou smetánku v daňových rájích. Teď jsou sankce na 380 oligarchů, v Británii jde maximálně o jejich nízké desítky, ta ještě nebyla schopná udělat ani to, co Evropská unie. Ale potom jsou tu tisíce Rusů, kteří mají různě vyprané peníze v British Virgin Islands, Švýcarsku, Kypru a tak,“ říká Prokop. Konkrétně v České republice pak podle něj bude nevyhnutelné také zvýšení daní a eliminace zbytečných výdajů, díky které lze ušetřit dalších 50 miliard.
Kde v Česku, které skloňovalo otázku bytové krize už před válkou, najít odpovídající ubytování pro statisíce ukrajinských uprchlíků? Kolik míst mohou pokrýt hotely a penziony, na jak dlouho a stačí na ně příspěvek 180 korun od státu? V jakých profesích se mohou Ukrajinci uplatnit a co jim v tom aktuálně brání? A co dělat, aby se na okraj společnosti nedostali Češi samotní? Na tyto a další otázky odpovídal sociolog Daniel Prokop v Prostoru X.
