Smetana: Válka s Ruskem by byla krvavá, v jaderném konfliktu by zemřely miliony lidí, hrozba je reálná
Materiální a vojenská pomoc, kterou Západ poskytuje Ukrajině, je bezprecedentní, a klíčovou roli hraje také zpravodajská spolupráce. Rozhodující bude v dodávkách neustat a okupovanou zemi systematicky podporovat, bojovat se totiž může měsíce, možná roky. Podle bezpečnostního analytika Michala Smetany je to jeden z pravděpodobných scénářů dalšího vývoje. Přímé vojenské zapojení do něj neschvaluje a připouští, že by mohlo být kontraproduktivní. Pro Vladimira Putina totiž není přijatelná jiná než vítězná válka. S ohledem na situaci na bojišti už redefinoval úspěch své „speciální operace“, která by se změnila v politickou prohru, pokud by se konflikt přesunul na území Ruska. Než to radši jaderný útok. Toho se chce NATO vyvarovat a hrozbu použití jaderných zbraní neeskalovat, protože pak už by existovaly jen špatné možnosti. I tak je pořád reálná.
Hrozba jaderného útoku je velmi vysoká, upozorňuje v rozhovoru pro Prostor X Michal Smetana. Bezpečnostní analytik v něm doslova říká: „Pokud by došlo k přímému vojenskému zapojení NATO, tak šance, že by k takovému kroku mohlo dojít, se zvyšuje. Nevíme jak, nejsem schopen to říct na procenta, protože nemáme způsob, jak to spočítat, ale v logice toho strategického uvažování se s tím počítat dá.“ Riziko tzv. eskalace pro deeskalaci, jak je označován menší ruský jaderný útoku, který by zastavil konflikt a přiměl znepřátelené strany zasednout k jednacímu stolu, bylo tím, co obsáhla už americká jaderná doktrína přijatá předchozím prezidentem Donaldem Trumpem. Problematický přitom není jen fakt, že malé taktické zbraně, kterými disponuje Rusko, se dají připodobnit k té, která srovnala se zemí Hirošimu, ale také to, že míru ohrožení lze definovat různě, a v neposlední řadě, že „doktrína sama o sobě není něco, co je vytesáno do kamene a kdy se musíme spolehnout na to, že Vladimir Putin se jí musí řídit. Nemusí. Pokud prostě řekne, že tahle preventivní akce byla jediným způsobem, jak zachránit Rusko, dokážeme si to představit.“
Co si naopak většina z nás představit nedokáže, je umírání řádově vyšších počtů civilistů než těch, kteří přichází o život na Ukrajině. A ještě za strašných podmínek. To by bezesporu vyvolalo bombardování ruského jaderného arzenálu, po kterém hlasy některých volaly. „To jsou prohlášení na úrovni šílence. Kdokoliv kdy studoval jadernou strategii, tohle nemůže říct seriózně a já jsem velmi rád, že například ve Washingtonu jsou v tuto chvíli lidi, kteří vědí moc dobře, že to je nesmysl. Ono by to možná vedlo k porážce Ruska, ale za jakou cenu,“ říká Smetana. Dění v Mariupolu, Izjumu a dalších městech považuje za humanitární katastrofu strašných rozměrů, která bezesporu vejde do dějin. „Bez jaderných zbraní NATO teorii vítězství má za hrozných ztrát. V případě jaderných zbraní ji má za předpokladu, že jsme schopni akceptovat ztráty v milionech, desetimilionech, stamilionech. Když jsme studovali dokumenty ze studené války, tak v 60. letech se snažili američtí stratégové pracovat s tou možnou teorií vítězství v jaderné válce. Ony ty teorie existují, to není, že by neexistovaly, ale byly na úrovni toho, že se předkládaly návrhy, že sto milionů mrtvých lidí na Západě je akceptovatelná varianta,“ přibližuje, jak by mohl vypadal rychlý konec.
V dalších týdnech podle něj zřejmě dojde k dobytí Mariuopolu, a pokud se Rusku bude dařit, tak i ke zvýšené aktivitě v oblasti Donbasu. Ten si Vladimir Putin vytyčil jako svůj nový cíl, když musel slevit ze svým maximalistických a přehnaně ambiciózních plánů, které nekorespondovaly s vojenskými prostředky, zvolenou taktikou, ani přípravou pozemní armády, jejíž nižší důstojníci a vojáci do poslední chvíle nevěděli do čeho jdou, a tomu odpovídá i jejich morálka a motivace. „Nemyslím si, že se Rusku podaří něco smysluplného v logice ofenzivy, ať už kolem Kyjeva nebo kolem Mykolajiva, naopak si myslím, že se tam bude poměrně dobře dařit ukrajinským protiofenzivám, spíše asi těm dílčím,“ předpokládá a dodává, že k jistému posunu by snad mohlo dojít i na diplomatické úrovni.
Proč musí ruská armáda dobýt Mariupol, jak silná je ve skutečnosti, čím může Ukrajince usvědčit z výroby chemických a biologických zbraní, kam až je národ pod vedením prezidenta Zelenského ochoten zajít nebo kdy operace dosáhne kulminačního bodu, odpovídal v Prostoru X Michal Smetana, bezpečnostní analytik z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a taky koordinátor výzkumná centra Peace Research Center Prague.
