Kučera: Masakry civilistů můžou být ruský plán, brutalita ještě není na vrcholu, sankce Rusko semknou
Za staromódní lze podle historika Rudolfa Kučery označit způsob, jakým je vedena válka na Ukrajině. Velké kolony a přesuny dělostřelectva připomínají druhou světovou, částečně dokonce první. Takový konflikt vyžaduje ze své podstaty mnoho obětí, a to nejen mrtvých, ale i zajatých a zraněných. Ničím novým není ani masivní eskalace násilí ze strany Rusů. Teror byl nedílnou součástí cílené strategie někdejší Rudé armády při osvobozování východní Evropy v letech 1944 a 1945 a není vyloučeno, že ho vědomě uplatňuje i současné ruské velení. „Tyhle masakry jsou málokdy jednorázovým excesem. Buďto je agrese ze strany velících důstojníků trpěná a přehlížená, anebo je to přímo bojový plán,“ říká Kučera. Míra brutality přitom podle něj může ještě oboustranně eskalovat, protože ani Ukrajina zdaleka nevyčerpala potenciál mstivých opatření.
Prvotní reakcí je šok, ale pravdou je, že válečná zvěrstva, jejichž dějištěm se stalo město Buča, nejsou v dějinách lidstva ničím ojedinělým. V určitých momentech a kontextech mají útoky na bezbranné civilisty tendenci se replikovat už od středověku. V probíhající válce na Ukrajině existuje rizikových faktorů hned několik.
„Máte dvě zcela jasné, oddělené, bojující strany, které se velmi silně ideologicky odlišují, a já bych tady bral vážně ruskou propagandu, minimálně z hlediska Ruska. Jeho vojáci si pravděpodobně částečně myslí, že jdou denacifikovat, že najdou Ukrajinu plnou nacistů. Jsou zprávy o tom, že když deportují lidi z Mariupolu, hledají na jejich tělech vytetované svastiky, takže skutečně mají pocit, že země je plná nacistů, kteří tam terorizují místní obyvatelstvo. Tenhle velký ideologický rozpor, který neumožňuje ani nějakou vzájemnou komunikaci, je jeden důležitý předpoklad pro to masivní násilí. Druhým takovým je oddělený geografický prostor. Nikdo neví, co se děje v okupovaných městech. Ti, kdo násilí provádějí, tak to můžou dělat za staženou oponou. Třetí věc je dehumanizace protivníka, která souvisí s tím ideologickým rozporem. Další je frustrace z toho dosavadního vedení boje. Masakry vůči civilistům jsou často charakteristické tím, že vojáci si na nich vybíjí něco, co si nemohli vybít jinde, protože boj nepokračuje tak, jak měl. Takže bezbranní jsou tam ti, kteří jsou první na ráně,“ upřesňuje Rudolf Kučera.
Co si historik představit nedovedl, je rychlost, s jakou Rusko dokázalo v době sociálních sítí a živých přenosů v reálném čase všechno utnout. „Technicky to problém není, ale že se skutečně někdo odhodlá po vzoru první světové války, kdy došlo k velmi rychlému náběhu té války, rychlé militarizaci společnosti, rychlému překlopení ekonomiky do válečného módů, rychlému zřízení cenzurních úřadů, cenzurování novin a všeho toho? To teď vidíme v Rusku se skutečně pro mě dechberoucím tempem. To, jak v jedenadvacátém století takhle velký stát, dokáže tak rychle během jednoho měsíce přepnout plně na válečný mód, co se týká kontroly veřejného mínění, vynucování nějakého konsenzu. To je překvapivé a do budoucna nám to ukazuje, že to není tak těžké,“ upozorňuje.
Nečekané bude i vyústění celého konfliktu. To bude navzdory teoriím, že moderní války se budou odehrávat v informačním prostoru, v praxi stejně konvenční jako celý jeho průběh. „Ať už se bude dít cokoliv kdekoliv, tak pravděpodobně i pro následná mírová jednání, pro to, o čem budou, kdy nastanou a jak dopadnou, bude zase postaru důležité, kde stojí armády a jaká je aktuální pozice na bojišti. To je ale velmi smutné vysvědčení pro jednadvacáté století,“ hodnotí Kučera.
Co změní západní sankce a jak dlouho dokázalo srovnatelné obchodní blokádě vzdorovat císařské Německo v roce 1914, jak je radikální nacionalismus zastoupen v ukrajinské a ruské společnosti, čím dění na Ukrajině připomíná afghánskou válku, nebo v čem ruská propaganda selhává, odpovídal v Prostoru X Rudolf Kučera, historik a ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.
