Duffková: Táta se zabil, na pomoc s alkoholem čekal měsíce. Pití se stalo normou, s covidem padly zábrany
Uplynuly čtyři roky od chvíle, kdy Michaela Duffková nastoupila protialkoholní léčbu. Té předcházelo období, kdy se snažila přestat pít sama. Zpětně viděno trvaly její marné pokusy zbytečně dlouho. Poslední měsíce před detoxem pila asi dva litry vína denně, říct přesně to nedokáže, měla okna. Vůbec nejhorší byly poslední hodiny, kdy ztrácela pojem o čase i místě, ale „ještě si dojedete ten poslední mejdan,“ popisuje stav, ve kterém se svěřila do odborné péče. Dnes je léčenou alkoholičkou a alkohol zůstal součástí jejího života. Založila Centrum Alkos, jehož cílem je poskytnout závislým včasnou pomoc. Takovou, jaké se jejímu otci nedostalo, protože poptávka po ní převyšuje nabídku a s covidem počet zájemců ještě vzrostl. A tak čekání vzdal a svůj problém vyřešil jednou provždy.
„Myslím, že byl hrozně šťastný, že to takhle dopadlo, a že se mu hodně ulevilo, protože viděl, jak se řítím do úplně stejného průseru jako on. A viděl to dlouho,“ odpovídá Michaela Duffková na otázku, jak její otec reagoval na fakt, že se rozhodla své závislosti čelit a daří se jí to. Adekvátní by bylo položit dotaz přímo jemu, ale to už není možné. Navzdory tomu, že mu dcera dala naději, že boj s alkoholem se dá vyhrát.
„Rozhodl se do té léčby jít až nějakou dobu po tom, co jsem skončila svoji léčbu já, a pak jsme spolu vedli pár rozhovorů. To bylo v srpnu a léčbu měl nastoupit 15. října. To je strašně dlouhá doba, když mezitím furt propadáte do pití a rodina a okolí začne lámat hůl. Ne, že by to bylo záměrné, ale nevědí třeba, jak s tím mají pracovat. Pak se hrozně těžko hledá nějaká motivace. Myslím si, že táta se tenkrát dostal do stavu, kdy prostě nechtěl zklamat, a měl pocit, že by možná tou léčbou zklamal. Tím, že by ji třeba nedokončil, nebo by nevydržel abstinenci,“ zamýšlí se nad tím, proč si místo nového života vybral radši smrt.
Právě otcova sebevražda pro ni byla impulsem k založení Centra Alkos. Myšlenkou na vytvoření takového zařízení se zabývala už delší dobu, na základě vlastní zkušenosti totiž znala slabiny veřejně dostupného systému a věděla, co by se v něm dalo zlepšit. Rozhodující ale bylo, že nechtěla, aby kvůli jeho nedostatečným kapacitám trpěly celé rodiny. Sama v něm působí jako peer konzultantka a s klienty absolvuje vstupní konzultaci. Usedají tak proti sobě dva lidé, kteří nemají důvod si na nic hrát. Upřímná je Duffková i sama k sobě a uvědomuje si, že ve vztahu k alkoholu musí být i nadále ostražitá.
Jaké situace v uplynulých čtyřech letech potenciálně ohrožovaly její abstinenci? Co pod vlivem udělala a pronásleduje ji dodnes? Proč vůbec pít začala? Kdo jsou klienti jejího centra a jaké profese zastávají? A které prostředí patří k těm nejrizikovějším? O tom všem otevřeně hovoří léčená alkoholička a spisovatelka Michaela Duffková v dalším z rozhovorů Prostoru X.
