Na ruském plynu jsme plně závislí a neumíme ho nahradit, zdražili jsme o 100 %, říká šéf Sklárny Janštejn
Takový skokový růst cen energií a dalších vstupů, ke kterému došlo v závěru loňského roku, kdy se začalo spekulovat o ruské invazi na Ukrajinu, ředitel Sklárny Janštejn Jan Rabell nepamatuje. V reakci na něj musel přecenit na tři tisíce položek. To se dotklo zejména dlouholetých zákazníků, kteří nakupovali za ceny vytvářené na základě 20 let staré cenotvorby a najednou čelili až pětinásobnému zdražení, což pro ně bylo likvidační. Pochybnostem o vlastním podnikání se neubránil ani on sám, když letošního 8. března vystoupala cena za megawatthodinu na spotovém trhu k rekordním 344 eurům. „Tehdy jsem říkal, vzdávám to, protože jsem udělal veškeré možné věci, které šly udělat, ale toto už nelze,“ přiznává s tím, že provoz pecí je plně závislý na plynu a jiná alternativa v současnosti neexistuje.
„Řada zákazníků odpadla, řekněme, 20 % to vzdalo. Říkali: ‚Až se vrátí nějaké ceny, jestli vůbec, tak možná budeme odebírat!‘, 60, 70 % muselo vyřadit z katalogu řadu výrobků, protože ten podíl skleněných částí byl obrovský. Zbytek ty cenové nárůsty asimiloval, protože měli u svých výrobků ve finálních cenách nějakou vatu. Na druhou stranu přišli noví zákazníci ze Skandinávie, Švýcarska, z Německa, kteří už počítali s tou novou cenou, novým způsobem výpočtu a akceptovali to,“ sčítá Jan Rabell bezprostřední dopady energetické krize na jeho sklárnu a připouští, že nejistota v jeho byznysu je aktuálně velká. Kompenzuje ji fakt, že loňský rok byl pro firmu dosud nejúspěšnější a daří se i společnosti Brokis, která je součásti skupiny a jejíž originální kolekce navržené předními českými i zahraničními designéry získávají ocenění po celém světě a zdobí interiéry hotelů, letišť nebo firem jako Google, Apple, Microsoft a Amazon.
Dnešnímu úspěchu přitom předcházela léta tvrdé práce a učení se. „Po prvotní zamilovanosti nastala tvrdá realita, kdy jsem se musel rozhodnout, jakým směrem a co je třeba udělat, aby to mělo smysl. Aby sklárna mohla být pokroková ve smyslu toho, co a jak dělá, protože sklárny byly v minulosti velmi podfinancované, měly řadu profesí a zaměstnanců, kteří nebyli produktivní, takže se musela udělat obrovská restrukturalizace, nastavit nové podmínky tak, aby sklárna mohla fungovat jako sklárny v Německu, v Itálii nebo ve Skandinávii,“ vzpomíná ředitel Sklárny Janštejn na své začátky v branži, do které pronikl před 25 lety bez předchozích zkušeností jako spekulant. Pár měsíců trvalo, než se v ní zorientoval, pak sundal sako, kravatu a košili a začal se skláři v hutích komunikovat. Z 267 zaměstnanců zbylo 75, jejichž produktivita převyšuje tu původní. Stávající počet by rád navýšil, vyučených řemeslníků je ale nedostatek. A i když nabízí práci lidem „z ulice“, najít se v řemeslu stojí hodně potu a síly, a tak z deseti, dvaceti přijatých zůstává jeden. Ten má pak příležitost kreativně se rozvíjet a účastnit se zahraničních stáží.
Progresivně přistupuje Rabell nejen k výrobě, ale i likvidaci odpadu, který při ní vzniká – primárně skleněných střepů, které přetavuje na skleněné desky. „Používáme i zbytky ze zbytků, dáváme je do betonu, do cementu. Dneska jsme se zrovna dívali na nějaké prototypy, máme dvě kolekce Brokisglass, do kterých se to dává, jedna už je na trhu, druhá se bude představovat na říjnovém Designbloku v Praze a prodej bude zahájen poté,“ prozrazuje.
Co by se stalo, kdyby Rusko zastavilo dodávky plynu, proč LNG neřeší jeho aktuální vysoké ceny a nemůže být náhradou, z jakého důvodu nakupuje na spotovém trhu, podle čeho si vybírá designéry, se kterými spolupracuje, nebo jakou z unikátních technologií používal v Česku jako první, prozradil v Prostoru X Jan Rabell, ředitel Sklárny Janštejn.
