Maršálek: Svému snu jsem hodně obětoval, neviděl jsem umírat rodiče. Alkoholismus mámy teď chápu
Cukrářem chtěl být Josef Maršálek odmala a dnes sladký život skutečně má. Neříká to proto, aby si v komentářích na sociálních sítích přečetl, že mu všechno spadlo do klína. Pravdou je, že jediné, co padalo, byl on na cestě za svým snem. Jít si za ním se rozhodl ve dvaceti, když pochopil, že coby venkovský učitel na základní umělecké škole sice naplní očekávání, ale jeho osobnost tam zemře. A tak za sebou nechal nechápající rodiče i plačící sestru a odjel hledat práci do povodněmi zaplavené Prahy, kde na něj při 9% nezaměstnanosti a bez výučního listu nikdo s otevřenou náručí nečekal. Po absolvování tříletého oboru kuchař-cukrář se stejně impulsivně sbalil a odletěl na šest týdnů do Anglie. Do Česka se vrátil v šestatřiceti.
„Měli jsme letět 14. července a kamarádka mi 13. řekla, že nikam neletí, že se strašně zamilovala, takže poletím sám. To bylo výborný! Já jsem angličtináři na gymnáziu slíbil, že když mi dá dvojku, tak v životě nebudu dělat nic s angličtinou, takže jsem zpytoval svědomí a odlítal do Anglie na šest týdnů. Vrátil jsem se po 15 letech z Indie. Za tu dobu jsem neviděl umírat rodiče, neviděl jsem umírat dědečky. Nestal jsem se součástí rodinných oslav. Nestal jsem se součástí Vánoc, neviděl jsem bratrance vyrůstat, a to je cena za to, že dneska můžu mít třeba pro někoho práci snů, anebo pro mě práci za odměnu,“ popisuje Josef Maršálek, kudy vedly jeho kroky mezi mezinárodně uznávané cukráře. Zpětně nelituje ničeho, co obětoval, a nemrzí ho ani to, že se po letech v zahraničí vrátil a neměl na zaplacení nájmu.
„Když jsem potom potkal o rok později přítele, tak byl strašně překvapený, že nemám žádné úspory. Snažil jsme se mu říct, že veškeré moje úspory šly do mě, že to byla vlastně obrovská investice, že jsem cestoval, potkával lidi, jedl dobré jídlo, mám přátele po celé zeměkouli. Dodělal jsem si soukromé vzdělání, ať už to byla vysoká škola, nebo dva výuční listy, abych s nimi disponoval třeba do budoucnosti. Tenkrát jsem je nepotřeboval, ale nikdy nevíte, kdy je potřebovat budete,“ má jasno s tím, že dnes je jeho nejlepší a největší životní investicí rodina. Útoky, kterým musí její členové čelit, protože se stal mediálně známým, mu přijdou nefér. Pokud směřují proti němu, neřeší to, vystoupit z anonymity a účinkovat v aktuálně nejsledovanějším pořadu sobotního prime timu Peče celá země se rozhodl dobrovolně. Navíc v něm vystupuje v roli porotce, nezosobňuje sám sebe, a tak si ani kritiku nebere osobně. Dobře ví, co dělá, a na rozdíl od televizních diváků i co jak chutná.
Jakkoli populární soutěž České televize prokazatelně zvýšila zájem o amatérské pečení i spotřebu vanilky, pravé čokolády a másla, rezervy tuzemská gastronomie stále má. Občas staví formu nad obsah a podceňuje sílu dezertu. Výsledkem toho prvního je, že hosté odchází z restaurace hladoví, v druhém případě zapomíná, že sladká tečka může být tím, co celkový gastronomický zážitek buď umocní, nebo zabije. „Když se vám nepodaří předkrm, nebo hlavní jídlo, ale potom je geniální dezert, vy na všechno zapomenete. Problém je, když ten dezert, který přijde, není geniální a všechno předtím bylo třeba dobré. To se mi v Česku stává docela pravidelně,“ říká Maršálek, který nevolá po tom, aby dezertní lístky obsahovaly crème brûlée, čokoládový fondant nebo cheesecake. Měly by na nich být buchtičky s krémem, ovocné knedlíky se sezonním ovocem a krupicová kaše, které zvládne připravit levou zadní každý kuchař, aniž by k tomu potřeboval michelinskou hvězdu.
Jak se vyrovnával s matčiným alkoholismem a jak ovlivnil jeho vztah k pití? Co je pozitivního na zdražování potravin? Kdy se vyoutoval a jak na jeho homosexualitu reagovalo okolí v zemích, kde působil? A prošel by zdárně všemi výzvami, které čekají na soutěžící? To vše prozradil v Prostoru X Josef Maršálek, cukrář a porotce soutěže Peče celá země, jejíž druhá řada bude mít v sobotu 14. května svou vítězku. Kdo získá titul amatérské pekařky a cukrářky odhalí 10. díl, který odvysílá ČT1 od 20:10.
