Mareček: Roste strach lidí opravdu se ukázat, někteří se chtějí stát celebritami, já chci zachytit i slabosti
„Mám víc nedokončených projektů než dokončených,“ přiznává dokumentarista Martin Mareček, podle kterého se dokumentární film stává omezenější. Před kamerou exhibují celebrity, nebo lidé, kteří se jimi touží aspoň na pár minut stát, ale zachytit autentický portrét jednotlivce bez filtru sociálních sítí je čím dál těžší. „Strach, že se něco ukáže, že se někdo bude jevit jinak, než si představuje, roste,“ upozorňuje držitel dvou Českých lvů, který nechce protagonisty svých časosběrů stavět na piedestaly, ale zachycovat sociální realitu bez příkras. S tímhle záměrem rozbil ve svém zatím posledním snímku Síla i mediální obraz filmového kritika Kamila Fily a vyvolal tím řadu ostrých reakcí.
Recenze hodnotily dokument Síla jako rozporuplný portrét mužství, sebezničující odkopání nebo upřímnou zpověď. Podle jeho tvůrce Martina Marečka „je to film o napětí mezi veřejnou rolí, kterou mnozí z nás prezentují na sociálních sítích, a mezi tím, jak pak žijeme za tou zástěnou, za tím světem Facebooku a dalších prezentací,“ říká o svém zatím posledním snímku, který zachycuje pět let v životě filmového kritika.
Kameru nevypíná ani ve chvílích, kdy titulovaný Genderman selhává jako partner, rodič i reprezentant zdravého životního stylu a pod tlakem nezvládnutých životních rolí se hroutí. „Já jsem vlastně Kamila Filu díky jeho otevřenosti a díky našemu setkání použil, abych vyprávěl něco, co mi přijde v dnešní společnosti důležité,“ netají se svým uměleckým záměrem, ani tím, že během natáčení sám procházel osobní krizí, která ovlivnila jeho vztah s Filou i výsledný 90minutový tvar. „Míra interpretace, jak komponujete záběr, co tam střihnete, co vás na těch lidech zajímá, je zpráva o vás, o tom autorovi. Pak samozřejmě přichází zpráva o divákovi z hlediska té recepce,“ myslí si dokumentarista, podle kterého je právě osobní zkušenost s hledáním vlastní identity rozhodující pro přijetí snímku, nebo jeho odsouzení.
Stejně jako je potřeba považovat dokumentární filmy za pouhý výsek skutečnosti, měly by tak být vnímány i problematické vztahy na pražské FAMU. „Naše škola není dlouhodobě schopná vyřešit problém interní komunikace na bázi vedení jednotlivých kateder. Když pak unikne nějaký střípek, tak to vypadá, že jsme nemocná, jedovatá budova, kde proti sobě bojují jednotlivé katedry, a přitom v realitě si myslím, že ta škola z pozice třeba filmů, které studenti dělají, je ve velmi dobré kondici,“ říká coby garant oboru Katedry dokumentární tvorby a přirovnává současnou situaci na akademické půdě k pošramocenému partnerskému vztahu, kterému by prospěla párová terapie místo praní špinavého prádla na veřejnosti.
I na to, jak hodnotí současnou českou kinematografii, v čem jsou si s Kamilem Filou podobní, co se skutečně děje na FAMU a jak řešit krizi mužství, odpovídal dokumentarista Martin Mareček. Pokud Vás rozhovor s ním bavil, podpořte Prostor X v anketě Podcast roku. Hlasovat můžete zde. Díky a na slyšenou u dalších interview nejen s filmovými tvůrci.
