Pánek: Útoky politiků mě nabíjí, za pravdu je třeba bojovat. Pro Ukrajinu máme tříletý plán, válka asi zamrzne
Odvaha, statečnost, lidskost a spravedlnost, za které je udělována Cena Arnošta Lustiga, byly podle jejího letošního laureáta Šimona Pánka vždy tím, za co je třeba bojovat. A taky bránit pravdu a čest, což zní jak z 19. století, nicméně „možná se změnily podmínky, způsoby komunikace nebo její rychlost, ale nezměnilo se to, co je pro život a pro lidské společnosti důležité.“ Sám se coby zakladatel organizace Člověk v tísni ocitl v krizových situacích několikrát a říká, že k tomu, aby jedinec projevil kuráž, nemusí být pod palbou kulek. Stačí se ohradit, když s něčím nesouhlasí. „Tyto hodnoty platí pro každodenní život každého z nás stejně jako pro práci ve válečných konfliktech,“ myslí si.
„Když nebudeme dbát o to, co je pravda a co není, tak nás dezinformace a rozmlžování toho, co je správné a co špatné, co je agrese a co obrana, pohltí a ztratíme směr a hodnotové ukotvení toho, co je v životě důležité. Je to teď takový budíček,“ myslí si Šimon Pánek, kterého ve stavu bdělosti udržuje neustále zpochybňování činnosti neziskového sektoru. Třicetileté působení v něm ho naučilo být na nejrůznější útoky připravený a nebrat si je osobně. „Spíš mě to stimuluje k tomu, co dělat proto, abychom vysvětlili aspoň těm, kteří chtějí poslouchat nějaký dialog, kdo jsme, co jsme, proč jsme tady, co děláme a jakou službu nabízíme. Nemá smysl se hádat s mluvčím prezidenta, ten vás v médiích stejně překřičí,“ přiznává a určité zadostiučinění vidí v tom, že politici přichází a odchází, zatímco Člověk v tísni zůstává. A nejenže zůstává, ale také roste. Loňský obrat byl 2,8 miliard korun, ten letošní vyšplhá díky vlně solidarity s Ukrajinou, která překonala všechny dosavadní projekty, na 4 miliardy.
„Cítím to jako vyústění určité důvěry, je to asi dvanáctý konflikt, ve kterém pracujeme. Lidé si nás asociují s tím, že umíme pracovat ve válkách. Navíc na Ukrajině jsme sedm let – už od té minulé války, takže když začala tahle válka, tak během tří dnů jsme byli schopni začít dopravovat novou humanitární pomoc. Bylo vidět, že odjíždí vlaky z Prahy, zatímco většina Evropy se teprve rozkoukávala, tak Česko v několika ohledech, jednak v humanitární pomoci, ale i politické podpoře a v podpoře Ukrajiny, aby se mohla bránit, bylo úplně na špici,“ ohlíží se za úvodní fází konfliktu. Ten bude podle něj postupně zamrzat, a pokud se nestane nic děsivého, mohlo by na podzim dojít k dohodám o přechodném příměří a na střední Ukrajině k zahájení tzv. druhé fáze, která spočívá v „resuscitaci“ základních funkcí veřejného života a kterou obvykle zajišťují právě nevládní organizace.
Za daných okolností má Člověk v tísni tříletý plán, jak pomoci válkou zničené zemi. Že by se na něm Pánek nepodílel kvůli prezidentské kandidatuře, vylučuje. Zároveň ale dodává, že ředitelem neziskové organizace asi nezůstane do konce života a své letité zkušenosti by mohl zhodnotit právě v politice. „Evropský parlament posiluje, reálně víc a víc rozhoduje o tom, co se děje v Evropě, což je dobře. Pokud chceme Evropu integrovanější, tak to nemůže být postaveno jenom na schůzkách vrcholných politiků jednotlivých států, které stejně do jisté míry hrají své národní noty. Evropský parlament je daleko průnikovější právě proto, že strany v něm jsou napříč státy a jsou sestaveny spíš hodnotově a ideově než národně, takže tam si dovedu představit, že bych mohl časem skončit,“ dodává.
Které konkrétní útoky na neziskový sektor musel vyvracet? Co je mu v kritických chvílích vlastní? Jak vnímá protiuprchlické nálady a jak se budou na základě jeho zkušeností pravděpodobně vyvíjet? Jak fungují filtrační tábory? Co pro něj znamená rok 1989 a kdy si ho připomíná? Nebo v čem dalším kromě pomoci Ukrajině hráli Češi prim? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni a čerstvý držitel Ceny Arnošta Lustiga. Ta je každoročně udělovaná jednomu ze žijících českých občanů, který se obdobným způsobem jako spisovatel Arnošt Lustig příkladně zasloužil o udržení a rozvoj celospolečenských hodnot. V minulosti ji získali například chirurg Pavel Pafko, biskup Václav Malý nebo hlasatelka Kamila Moučková.
Ocenění má nyní šanci dostat i Prostor X. Pokud vás série rozhovorů baví, podpořte ji v anketě Podcast roku. Hlasovat můžete zde. Díky a brzy na slyšenou!
