Svoboda ostře o Ukrajině: Média situaci přepalují a Zelenského zveličují, zlo v lidech pokropí živá voda
Nekritické vzývání Volodymyra Zelenského je projevem západního paradigmatu, že národy reprezentují jejich vůdci. Historii Ukrajiny je ale třeba psát zdola, její vládci byli vždy spíš ve vleku národa, neřkuli nadbyteční. „V tomhle smyslu si západ opticky usnadňuje situaci. Zelenskyj mu nabízí nějakou přehlednou tvář a my si myslíme, že bez něj by si Ukrajinci ani neškrtli, ale je to dost možná naopak,“ říká David Svoboda a uvědomuje si, že svými slovy pobouří část veřejnosti. A nejen ji. Ukrajinista a historik je přesvědčen, že zjednodušený pohled na napadenou zemi přináší i média. Obtěžují s tím, jak ukrajinský prezident vyrůstal nebo co snídal, místo aby nabídla hlubší a nepovrchní analýzy.
Oblasti na východ od Slovenska pokládáme za jakýsi zadní dvorek Evropy, méněcenný a inteligenčně podprůměrný. Navzdory jejich podobnému historickému údělu jsme je leta trestuhodně přehlíželi a větší znepokojení v nás vyvolává tragická smrt nějakého nešťastného černocha v USA než tisíce lidí trýzněných a vražděných Putinovým režimem nebo fakt, že v Donbasu se na linii střetu umíralo dávno před vypuknutím války. Celou tu dobu to bylo všem jedno. „I dnes uslyšíte lidi, a to jsou lidi z takových jako vznešenějších kruhů, nemusí to být žádní trollové, příznivci krajní pravice, kteří se opravdu vždycky dokáží rozrušit nad tím, co se děje ve Spojených státech, ale jedním dechem navrhují Ukrajincům, aby se s Putinem nějak dohodli, tím pádem odepsali část své populace, vydali je často na jistou smrt atd. Ta necitelnost, to je zadřené pod nehty, to se nemohlo ani vytratit během několika málo měsíců, kdy jsme byli otřeseni,“ popisuje ukrajinista a historik David Svoboda status quo, který se nezdráhá označit jako kulturní rasismus.
„Západ i část české odborné veřejnosti neustále hledal problém tam, kde vůbec nebyl, a držel se chytlavých očerňujících vějiček nebo motivů. Největším problémem pro ně byly ukrajinské pomníky Banderovi, ale vůbec jim nepřišlo na mysl, že Ukrajina prostě bojuje o život. Lup ho a najednou se hrozně diví, že je genocida,“ přibližuje neznalost východoevropských reálií a jejich povrchní a diletantský výklad a upozorňuje přitom na nebezpečí, která představuje. „Rusové a Putin znají historii mnohem líp než my, oni vědí s čím pracovat a jak nám to předhazovat,“ varuje s tím, že pokud přistoupíme na jejich interpretaci, „jsme v rejži.“
Kontraproduktivní je přitom i druhý extrém, kterého jsme svědky poslední čtyři měsíce, kdy v souvislosti s vypuknutím války na Ukrajině zahlcují mediální prostor podružnosti a pseudotémata vytržené ze širšího kontextu. Reakce na takové přepálení tématu je přitom přirozená a přesvědčili jsme se o tom už během pandemie, kdy se nejdřív šily roušky a pak covid neexistoval. „Obávám, že právě pokleslé instinkty, které ve spoustě lidí dřímají, budou teď pokropené živou vodou na základě toho, že někdo řekne: ‚Prosím vás, už nás neotravujte pořád tou Ukrajinou. Je jí fakt všude plno, jako by se nedělo nic nového.‘ A to povede k úplně opačnému efektu – lidi zanevřou,“ poukazuje Svoboda na absenci „kritických filtrů“, která posiluje protiukrajinské nálady.
Jaké má zdánlivě bezvýchodná situace řešení? Která média podávají o válce na Ukrajině relevantní zpravodajství a jak hodnotí práci těch veřejnoprávních? Co zůstává zamlčováno například v souvislosti s plukem Azov? Co je špatného na připomínce 80. výročí atentátu na Heydricha? A v čem se mýlil on sám? Na tyto a další otázky odpovídal v Prostoru X ukrajinista a historik David Svoboda.
