Vladimír 518: Jsem stejný zoufalec jako ostatní, často se musím smát sám sobě. Orion dostal v PSH kudlu na krk
Rapper, umělec, spisovatel nebo publicista, tak je možné definovat Vladimíra Brože alias Vladimíra 518. On sám ztratil touhu se tímto způsobem „vymezovat a zabetonovat se v nějaké společenské pozici, která je čitelná.“ Šíři svých pracovních aktivit vnímá jako formu sebevzdělávání a možnost podívat se na věci z nového pohledu, což ho žene vpřed. A před lety taky dohnalo. „Těch věcí se začalo mlít tolik, že to tělo prostě nemohlo vydržet. Ale myslím si, že to je vlastně hrozně očistný moment, že člověk si musí srovnat priority a nadechnout se k nějaké další dekádě, kdy to třeba bude dělat jinak, což prožívám teď,“ přiznává. Otevřeně mluví ve speciální sérii rozhovorů z karlovarského festivalu také o hádkách v PSH, nebo svém zoufalství.
„Měl jsem pocit, že energie, čas a prostor jsou neomezené a dlouhé roky jsem nebyl schopný narazit na tu limitaci. Pracoval jsem nonstop a dělal víc a víc projektů, které mě upřímně bavily. To nebyla ani ambice, ambicióznost, spíš taková jako nenažranost vůči práci. A narazil jsem na limity těla, mysli a času, takže jsem měl nějaké problémy se zády, nic zásadního. Ale to tělo prostě vždycky někde vypne, někomu se to stane v hlavě, někomu se to stane v zádech,“ vzpomíná Vladimír 518 na moment, který ho přiměl zpomalit a za který je zpětně vděčný. A paradoxně z něj těží při dalších projektech. Ale už s vědomím toho, že „nesmíš být úplný hyperšílenec“ a že času je málo, proto je potřeba využít ho pro poctivou práci, ne pro nějaké utvrzování vlastního statusu.
Naučit se musel fungovat i v kapele. „Skrze všechny katarze jsme opravdu dobří kamarádi, kteří se navzájem podrží, podporují, sdělují si věci, které nikomu jinému neřekneš. A jsme schopní spolu jít na pivo, jsme schopní se zhádat opravdu až do kreténů, skoro se porvat, ale taky se omluvit a jít dál a hledat neustále tu společnou reálnou vazbu. Není to prostě takovéto zametání pod koberec, není to vyčpělé, není to přežité. Prostě je to furt aktuální,“ popisuje poměry panující v PSH. Důkazem přátelství bylo podle něj i ultimátum, které s Mikem Trafikem před lety dali Orionovi: buď skončí se svým nezřízeným pitím, nebo v kapele. „Nemůžeš Oriona vyhodit z PSH, to je nesmysl. To je, jako kdybys chtěl vyhodit Jaggera z Rolling Stones, a hledal by sis nového zpěváka, to nejde prostě. Ale je pravda, že dostal kudlu na krk,“ vzpomíná na období, kdy měla legenda českého rapu namále a spolu s ním celé rapové trio.
Nestalo se a do kin teď vstupuje dokument PSH Nekonečný příběh. V době, kdy Penerům vyšlo debutové album Repertoár, začal Vladimír 518 připravovat i knihu Architektura 58–89, kterou považuje za své životní dílo. „Člověk takových věcí za život stihne udělat opravdu pár. Nikdy jsem nic takhle velkého, náročného a dlouhodobého neudělal. Otázka je, jestli ještě udělám. Doufám, že jo, ale teď rozhodně na nic podobného nemám sílu,“ netají se náročností příprav dvou svazků o bezmála čtrnácti stech stranách, na nichž spolu s třiceti odborníky rehabilituje českou předrevoluční architekturu, na které dodnes ulpívá nános negativních emocí a neporozumění. Mnohdy neprávem.
V čem jsou kvality porevoluční architektury a co všechno si kvůli jejich obhajobě vyslechl? Je příběh PSH skutečně nekonečný, proč souhlasili se vznikem dokumentu a o čem je? Proč se vydal na antipouť podél dálnice D1 a jaké to bylo? Nebo co skutečně stálo za koncem labelu BigBoss? Na tyto a další otázky odpovídal urban umělec Vladimír 518, vlastním jménem Vladimír Brož, v Prostoru KVIFF X natáčeném na 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.
