Polívka: Je čas připustit si smrt. Moje bohémství bylo bojem proti režimu, teď jsem pijící abstinent
„Puberta mého stáří je za mnou, nastávají stará kolena,“ říká herec Bolek Polívka s tím, že Cena prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, která je udělována výrazným osobnostem české kinematografie a která letos náleží právě jemu, je pro něj úsměvné zhodnocení jeho života. Života plného práce, filmů, úsměvů, přátelství i propadů, jehož větší část má za sebou. „Je čas si to připustit. Ne, že bych stál nad hrobem a váhal, jestli skočím, to ne, ale věk je tady a taky přibývá těch, kteří už nežijí,“ bilancuje a přiznává, že s přibývajícími lety přehodnotil i svůj vztah k alkoholu. Stal se pro něj vzdělaným citlivým kamarádem z mladí a svá setkání s ním si hlídá. „Jsem pijící abstinent spíše než abstinující alkoholik,“ charakterizuje se.
„Sebehuntování byl takový program. My jsme měli pocit, že se tím bohémstvím vzpíráme a bojujeme proti režimu, že vlastně totalita neměla na toho nevypočitatelného bohéma. Považovali jsme to za formu boje,“ rekapituluje herec Bolek Polívka svá bouřlivá léta s tím, že alkohol a dlouhé vlasy pro něj tehdy byly prostředkem, jak se nenechat svázat do svazáckých košil. Dnes, ačkoli se podle něj hlásí o slovo noví hlídači a vytváří se nová tabu, zůstává kvartálním abstinentem, což prakticky znamená, že čtyřikrát do roka nepije.
„Atmosféra se změnila v tom, že neumíme být nadšeni pro změnu, neumíme si stát za svým, neumíme ocenit, že je někdo slušný, že někdo argumentuje,“ zamýšlí se nad společenským vývojem a odmítá přitom tvrzení, že by politika byla špinavá věc. Korupční kauzy, které jí otřásají, jsou podle něj bércové vředy, které patří ke každému organismu, ten politický nevyjímaje.
Díky svým postavám měl možnost zažít různé doby a prostředí i okusit beznaděj druhých. Respekt a ocenění mu vynesly role ve filmu Zapomenuté světlo a Musíme si pomáhat, za které získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V případě prvně jmenovaného dramatu si ocenění ve stejné kategorii odnesl před pětadvaceti lety i z Mezinárodního filmovém festivalu Karlovy Vary, který ho letos uvádí k jeho poctě.
V posledních letech je obsazován hlavně do komedií a pohádek. „Závidím Ivanovi Trojanovi ty nádherné příležitosti, které má, ale oni asi vědí, kdo je na to dobrý. Nevím, čím to je, já v poslední době hraju starší lidi,“ připouští pobaveně s tím, že zákruty kinematografie jsou nevyzpytatelné. Světlou výjimkou bude připravovaný snímek režiséra Bohdana Slámy. „To je zlostný dědek, který nenávidí lidi. Na to se těším, to si lidi řeknou: ‚Herec‘,“ prozrazuje. Pro inspiraci přitom nemusel daleko, každý z nás má podle něj v sobě kus zvířete sadisty, kterému když je to povoleno, dá spousta lidí průchod.
Proč byl na karlovarském festivalu „separován od stáda“? Jak se stalo, že na mezinárodním festivalu v Palm Springs aspiroval na českého Roberta de Nira? Kdo z politiků podle něj „nepopularizuje a nepopulizuje“? Jak se bezprostřední zkušenost jeho rodičů s druhou světovou válkou promítla do jeho rolí? Nebo jak to má s vírou? I na tyto otázky odpověděl herec a držitel Ceny prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Bolek Polívka ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X.
