Sergei Barracuda: Drogy byly vědecký výzkum, LSD mi dalo nejvíc. Stát se pánem Ostravy byla tvrdá cesta
„Kdybych nedělal hudbu, tak jsem ten, co se snaží zapadnout a nevyčnívat z davu, nebýt středem pozornosti,“ přiznává Sergei Barracuda, který ale patří k nejposlouchanějším českým rapperům a s hudebním žánrem sladil i svou excentrickou image. Nepřehlédnutelný byl proto nejen v koncentraci známých osobností na karlovarském festivalu, kde měl premiéru nový film BANGER., v němž si zahrál sám sebe. Občas se mu stane, že jde v županu pro rohlíky do Tesca a z nákupu je podpisová akce. Ve stejném ostravském hypermarketu si v patnácti pořídil za tři stovky i svůj prvním mikrofon. O tři roky později se rozhodl, že nebude Erikem Peterem, ale bude používat umělecké jméno, které zní jako značka parfému, nebo kolekce oblečení. To kdyby se rozhodl expandovat. Nebo vyšlechtit vlastní odrůdu marihuany, což je jediná droga, které zůstal věrný.
Hudba nebyla v minulosti jediným artiklem, se kterým rapper Sergei Baraccuda obchodoval. Že má bohaté zkušenosti s drogami, netají. „Všechno jsem bral jako vědecký výzkum,“ říká s tím, že v rámci něj zjistil, že člověk, pokud je silně disciplinovaný, nepotřebuje žádné stimulanty a vystačí si s tím, co jde zevnitř. „V momentě, kdy jsem našel odpovědi na svoje otázky, kvůli kterým jsem chodil do toho světa, tak už drogy nepotřebuju. Bylo by to, že se snažím vyplnit čas takovými aktivitami a utíkat od reality,“ vysvětluje, co ho přimělo přehodnotit svůj vztah k omamným látkám a díky čemu se stal „jen“ svátečním kuřákem marihuany a prodejcem CBD produktů. Jejich nabídku by na svém e-shopu do budoucna rád rozšířil i o vlastní vyšlechtěnou odrůdu.
Jeho znalosti rapové scény a drogového prostředí využil scenárista a režisér Adam Sedlák při natáčení nového filmu BANGER., ve kterém si Sergei Baraccuda nejen zahrál, ale připomínkoval i jeho dialogy, aby působily věrohodněji. „Nemusel jsem hrát, přišel jsem a hrál jsem sebe. Plus na místě šlo vidět, že to má pod palcem Česká televize, a měl jsem servis jak král. Byly to dva natáčecí dny, co 15 minut se mě chodil někdo ptát, jestli mám všechno,“ popisuje vznik snímku o dvou klucích, kteří jsou na ulici jako doma. To byl ostatně svého času i Sergei Barracuda, který na své nelehké začátky odkazuje alby Pouliční ekonomická 1–4. „Byla to tvrdá cesta prorazit a být pán Ostravy. Všichni ti házejí klacky pod nohy a snaží se ti uškodit,“ vzpomíná. O tom, že by moravskoslezskou metropoli opustil, nepřemýšlí, má ji v srdci, přestože je podle něj pořád špinavá a místy i chudá.
Neuvažuje ani o tom, že by začal rapovat anglicky, přestože angličtina byla jediný předmět, ve kterém ve škole vynikal. „U rapu lidi potřebují svého domácího hrdinu, který mluví jejich jazykem. A já bych se ztratil. Dneska, když se někdo rozhodne rapovat anglicky, tak se ve světě ztratí. Ten trh je strašně velký, je nejlepší začít u sebe doma, u sousedů. Jakmile tě cení sousedi za tvoje rap skills, tak tě můžou cenit okolní města a pak můžeš expandovat,“ má jasno. Hudba je pro něj posláním i způsobem, jak pomoct druhým necítit se osaměle. Dřívější frajeřinu vystřídaly emoce, což se projevilo i na jeho zatím poslední, desáté desce Finesa, která je melancholicky laděné. „To, že má člověk views a všechno to pozlátko, co jde vidět navenek, ještě neznamená, že uvnitř je to super, že neřeší problémy normálních lidí,“ dodává.
Jak ho ovlivnil Gipsy.cz? Proč nahrává ve skříni? Za co vděčí své mámě? Podmiňuje úspěch v rapu výstředním oblečení a výrazné tetování? Kdy se začal postit? Nebo jaký je jeho vztah k náboženství? Na tyto a další otázky odpovídal rapper Sergei Barracuda, vlastním jménem Erik Peter, ve speciální sérii rozhovorů Prostor KVIFF X.
