Kopeček: Zeman byl dítě z rozvrácené rodiny, Dagmar zachránila Havlovi život, ale škodila jeho pověsti
Na stereotypech hodný, zlý a ošklivý, jejichž prizmatem lze vnímat trojici českých prezidentů, něco je, připouští politolog Lubomír Kopeček, který atributy použil v nadtitulu paralelních životopisů o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, doplnil je ale otazníkem. Vláda těchto státníků, ani jejich osobní příběhy totiž nejsou zdaleka tak jednoznačné. Nemalý vliv na ně přitom měly ženy. Disfunkční rodinné zázemí se podepsalo na samotářské povaze současné hlavy státu i způsobu, jakým komunikuje se svým okolím. Ambicióznost matky zase podnítila ctižádost Václava Klause zapsat se do dějin a Václav Havel se sňatkem s herečkou Dagmar Veškrnovou zpronevěřil svým morálním maximám.
„Určitý díl toho, že Češi vnímají politiku někdy s velkými očekáváními, která jsou až přehnaná, může být spojován s havlovskou maximou vnímání politiky do značné míry morální optikou, aniž si uvědomují, že to jsou jen lidé a instituce, která nám tu fungují a působí,“ říká politolog Lubomír Kopeček. Ten se ve své nové knize Havel, Klaus a Zeman snaží zjednodušující pohled na tři hlavy státu nabourat a poskytnout jejich komplexní portréty, včetně negativních stránek, které bývají u prvního porevolučního prezidenta často velkoryse přehlíženy, zatímco u jeho dvou nástupců jsou zdůrazňovány na úkor těch pozitivních.
„Když se dívám na některé Havlovy akce v době jeho prezidentství, typicky třeba instalace Tošovského vlády na konci roku 97, tak to je situace, kdy on sám ne úplně jednal dle své morální maximy. Já bych to vztáhl především k dezignovanému premiérovi Tošovskému. Havel tehdy krátce předtím velmi morálně horlil o tom, jak česká transformace probíhala špatně, co tady špatného symbolizoval Václav Klaus, a současně tak trošku přecházel to, že nový premiér, kterého fakticky dosadil do funkce, je někdo, kdo má taky velmi stinné stránky minulosti, včetně spolupráce s komunistickou rozvědkou,“ uvádí s tím, že za morálně rozporuplné lze považovat i druhé manželství Václava Havla. „Máme-li tu Dagmar Havlovou, kterou si vezme velmi rychle po smrti své první ženy, která působí ve veřejném prostoru tehdy relativně dost expanzivně a po Olze Havlové v podstatě rušivě, a která má za sebou kariéru herečky někdy lehčích rolí, tak ono to samozřejmě na tu reputaci prezidenta dost působí,“ popisuje Kopeček. Současně ale dodává, že sňatkem se Havel sice zdiskreditoval v očích části veřejnosti a stal se terčem vtipů, ale taky si zachránil život. Byla to totiž jeho druhá žena, která k jeho nemocničnímu lůžku přivedla jak jasnovidku, tak i špičkový lékařský tým.
Role ženy byla klíčová také v životě jeho nástupce. „Když se dívám na Václava Klause, tak to postrkávání do veřejného vystupování, a to nemyslím teďka politického, ale toho typu, že se účastnil různých dětských divadelních akcí, že to byl člověk, který projevoval jistou agilitu, tak to je do značné míry dílo matky, která z něj chtěla mít úspěšné dítě, a tohle je něco, co pro nastartování kariéry Václava Klause, pro to, jakým způsobem přistupoval k životu, především tu jeho neuvěřitelnou úpornost, se kterou řadu věcí dokázal přežít a samozřejmě i tu neuvěřitelnou pracovitost, co se podle mě dá získat v podstatě jenom v rodině a v určitém prostředí,“ myslí si politolog.
Podmínky, ve kterých vyrůstal, ovlivnily i chování Miloše Zemana. „Není rodinný typ, to je dobré zdůraznit. Když se dívám na jeho dětství, tak je to člověk, který by se dal označit za dítě z rozvrácené rodiny. Otce nepoznal, později k němu měl poměrně dost vyhraněně negativní vztah. Po rozvodu rodičů, tomu byly asi dva roky, tak se s ním vlastně vůbec nestýkal a zjevně tam fungovalo i nějaké, v uvozovkách, očkování matkou proti otci,“ popisuje a podotýká, že Zemanovo mladické samotářství a poznávání světa skrze knihy pak ovlivnilo i jeho dospělácké vztahy. „Vypíchl bych jenom jeden zajímavý příklad. Miloš Zeman v 90. letech získal velmi blízkou osobu v podobě Miroslava Šloufa. Miroslav Šlouf má nálepku člověka, který je lobbista a který je vnímán veskrze negativně. Na druhou stranu on pro Miloše Zemana plnil i spoustu pro přítele politika neobvyklých rolí, typu obstarávání jídla, šatstva atd. Současně plnil i tu organizační roli, dojednávání různých věcí, takže v tomhle směru on byl, řekl bych, Miloši Zemanovi možná bližší než manželka. A je to role, která je svým způsobem zvláštní, pro Zemana určitě důležitá, ale je vlastně ukončena potom tím, že se s ním Miloš Zeman velmi razantně rozešel a dal to dost nevybíravě najevo po první prezidentské volbě, kdy ho obvinil dokonce z toho, že mu ubral nějaké hlasy ve volbách. To je samozřejmě věc k diskusi, ale byl to skutečně postoj, který by člověk k letitému příteli nečekal,“ dodává Kopeček.
Jaké slabiny mají současní kandidáti na prezidenta a kdo je podle něj favoritem? Co rozhodlo, že kdysi uspěli právě Václavové Havel a Klaus nebo Miloš Zeman? Co bylo nejsilnějším momentem politické kariéry Miloše Zemana? Proč je Ivana Zemanová „neviditelnou“? A co si Václav Klaus nikdy nepřizná? Na tyto a další otázky odpovídal politolog Lubomír Kopeček v Prostoru X.
