Maximová: Do Ruska se vrátit nemůžu, snad prarodiče ještě uvidím. Tělo je můj nástroj, ale s nahotou chci šetřit
Herečka Elizaveta Maximová žije v Česku od sedmi let, narodila se ale v ruské Kazani. Útok své rodné země na Ukrajinu odsoudila před zraky statisíců diváků v přímém přenosu březnového udílení cen Českých lvů. Otázkou pro ni nebylo, zda se k situaci vyjádřit, ale jak. Slova jsou to jediné, co jí zbylo. I tak je musí volit obezřetně, aby svým blízkým, kteří v Rusku žijí, nepřitížila. „Pro mě bylo důležité, že mě podpořila rodina i za tu – v uvozovkách – cenu, že se do Ruska určitou dobu nevrátím nebo neuvidím prarodiče. Doufám, že je někdy uvidím,“ nelituje svého veřejného prohlášení, které konzultovala právě s babičkou a dědou. Ostrou bolest z tragédie vystřídala po půlroce války tupá, ale pořád bolest, což je z rozhovoru patrné.
Těžké chvíle překonává herečka Elizaveta Maximová prací. Na její nedostatek si teď nemůže stěžovat, navzdory tomu, že si role vybírá na základě poměrně přísných kritérií. Předtím, než na ně kývne, pročítá každý scénář. Důležitý je pro ni celkový příběh, nejen její postava v něm, kdo ji ke spolupráci oslovuje i s kým bude hrát. Donedávna také odmítala se před kamerou odhalovat. „Před filmem Hra jsem nikdy neměla nějaké milostné scény. Nikdy jsem v žádném filmu nic neukázala. V podstatě jsem třeba přišla někam na casting a říkali mi: ‚Elizaveto, dobře, ale pro tuhle roli musíte ukázat prsa.‘ Já jsem řekla: ‚Děkuju moc. Na shledanou‘,“ říká s odkazem na snímek, ve kterém si zahrála s Jiřím Mádlem a který ji zaujal natolik, že své zásady porušila. Bez plné důvěry ve svého hereckého partnera a chilského režiséra Alejandra Fernándeze Almendrase by to ale nedokázala. I tak byla nervózní a nečekala, že explicitní scény budou ve výsledném střihu tak dlouhé a bude jim přikládána taková váha.
Trochu ji to vyděsilo, a tak když přišla nabídka Tomasze Wińského zahrát si v dramatu o polyamorii, odmítla ji. Své rozhodnutí přehodnotila ve chvíli, kdy ji režisér požádal o schůzku a pustil jí první předtočené záběry. „V Hranicích lásky není důležitý sex a nahota, myslím si, že tam je to spíše o intimitě. Partnerská intimita je mnohem víc odzbrojující než nahá prsa nebo nahý zadek nebo cokoliv,“ vysvětluje, proč nakonec souhlasila a diváci ji od 3. 11. uvidí na plátnech kin v pro ni netypické roli.
Nestandardní bylo i její zapojení do další listopadové novinky, kterou bude film Oběť. V tom měla sice jen jeden natáčecí den, nicméně nakonec strávila na place měsíc. Nestála ale před kamerou, zaskakovala za nemocnou jazykovou koučku a coby rusky hovořící pomáhala ukrajinské herečce Vitě Smačeljuk procházet texty v češtině. „Vždycky jsem měla velký respekt ke štábu a po téhle zkušenosti ho mám ještě větší, protože jeden bez druhého opravdu nic udělat nedokážeme,“ hodnotí zpětně nečekanou zkušenost.
Zaznamenala na svá vystoupení proti ruské agresi nějaké negativní reakce? Jak vnímala Rusko před válkou? Proč je vděčná za období, kdy byla bez práce a čemu ho přičítá? Kdy si uvědomila, že chce být herečkou, a proč jí v tom rodiče bránili? Nebo co si myslí o tom, že mladé herečky jsou ve filmech často prezentovány jako sexuální objekty? Na tyto a další otázky odpovídala herečka Elizaveta Maximová v Prostoru X.
