Velčovský: Ukrajinci vybudovali naše bohatství a teď za nás bojují na frontě. Spousta sklářů zanikne
Ačkoliv se válka odehrává v podstatě za kopcem, řada lidí si to neuvědomuje, popírá ji a vyjadřuje sympatie Rusku. Designér Maxim Velčovský se proto rozhodl zhmotnit svědectví o jejích hrůzách přímo v centru Prahy, kde na Mariánském náměstí umístil v rámci festivalu Signal čtyři vyhořelé vraky aut dovezené z nejpostiženějších oblastí Ukrajiny. Myšlenkou na aplikaci války ve veřejném prostoru se začal zabývat bezprostředně po jejím vypuknutím. Tehdy předpokládal, že než dojde na její realizaci, boje utichnou a jeho předmět doličný bude „jen“ mementem. Ironií osudu se v předvečer umístění instalace nazvané „Fyzická možnost smrti v mysli někoho žijícího“ ocitla ukrajinská města znovu pod palbou.
„Je to prostě jako s obrazem, artefaktem nebo se sochou, když se člověk zeptá, jestli můžou něco změnit. Já doufám, že jo, i kdyby se ty změny odehrály u třech lidí, tak to stálo za to,“ říká designér Maxim Velčovský s tím, že první pohled na vraky zapůsobil i na něj samotného. „Bylo to dost intenzivní, jakási katarze, která funguje skrze nějaké hluboké uvědomění, když se člověk dívá na oltář v kostele, nebo na krásně namalovaný obraz. Mohla by podobně fungovat i na objekt, který je spojen s nějakou velmi intenzivní situací, která se odehrává kousek od nás,“ popisuje moment, se kterým pracuje a který umocňují příběhy čtyř majitelů vyhořelých vozů, jež jsou součástí instalace a k přečtení jsou zde.
Osobně se Velčovského osud Ukrajiny dotýká nejen proto, že sleduje práci tamních kolegů designérů a architektů, kteří za své návrhy získávaly prestižní ocenění a teď staví provizorní bydlení pro válečné uprchlíky a provizorní administrativní centra. Ještě o poznání hůř jsou na tom ukrajinští řemeslníci, kteří coby gastarbeiteři vystavěli české porevoluční bohatství a teď se sbalili a dělají zase gastarbeitry, ale na frontě, kde za nás bojují, a jejich ženy tady uklízí. „Před 15, 20 lety jsem s těmi chlapy stavěl na stavbě, zaměstnával jsem je a ubytovával u sebe. Jeden kluk byl z Běloruska, druhý byl Ukrajinec, taky se jmenoval Maxim, druhý Denis. Bavili jsme se o těch věcech. Oni sem přijížděli, tady jim česko-ukrajinská mafie vzala pasy, ubytovávala je v ubytovnách a oni často pod tíhou té brutální práce začali chlastat. Přijeli sem s tím, aby vydělávali peníze pro svoje manželky na Ukrajině a aby si tam něco mohli postavit. A teď přišla válka, a to, co tady vlastně odřeli, tak bylo zbořeno,“ poukazuje na další souvislosti.
Jakkoli je podle Velčovského pro kreativní profese válka vždy inspirativní, v praxi hrozí, že její důsledky v podobě vysokých cen energií nenávratně poškodí tvorbu českých sklářů. „Spousta firem a výrobců, na které jsme pyšní, o kterých se točí pořady a dokumenty, tak bohužel zaniknou, nebo minimálně vypnou na nějakou dobu výrobu. A ono se to pak špatně v tom sklářství nahazuje, protože to není o tom vypnout pec. Ale často musíte propustit stovky lidí a ti lidi už se posléze nemusí vrátit zpátky, takže to řešíme s kolegy i z jiných firem a od konkurence, protože jsme na jedné lodi. Všichni to mají podobné a přemýšlejí, co s tím, že člověk sice může zastropovat energie do konce tohohle roku, ale vlastně neví, co přijde od ledna, takže ta jistota je v současnosti jenom trojměsíční,“ přibližuje z pozice kreativního ředitele společnosti Lasvit situaci v oboru, kterou navíc komplikuje řada nejasných prohlášení. Navzdory ní ale zůstává technooptimistou a věří, že válka bude přínosem aspoň pro rozvoj a zpracování technologií a že z krize vyjdeme o něco chytřejší.
Jak dohledával majitele vozů? Co našel v přihrádkách dovezených vraků? Proč je umístil právě na pražské Mariánské náměstí a nechce s nimi objíždět republiku? Jaké prvotní reakce svítící auta vzbudila? A co si myslí o lidech, kteří pomoc Ukrajině odmítají? Na tyto a další otázky odpovídal designér Maxim instalace Velčovský, jehož dílo je součástí jubilejního 10. ročníku festivalu Signal, který se koná od 13. do 16. října v Praze.
Mediálním partnerem Signal festivalu je také časopis Reflex. V rámci podpory mladých talentů propojil svoji projekci s instalací Julie Dítětové, která nese název Programming Patterns. Projekce se bude promítat na Studentském nádvoří pražského Klementina v pauze mezi vizualizací talentované umělkyně. Na plátně poběží umělecká projekce loga časopisu Reflex, jejímž autorem je umělec Jan Hladil.
Až do 1. listopadu také probíhá veřejné hlasování v anketě Křišťálová Lupa, ve které můžete podpořit i Prostor X. Stačí kliknout zde a hlasovat pro něj v kategorii Online video.
