„Paninko, jinam se mi nevlez.“ Architekt Lukáš Janout alias Delniq přináší bizáry dělníků ze staveb
V případě instagramového profilu @delniq těžko najít příznačnější popis, než je klišé o žasnoucím odborníkovi a divícím se laikovi. Při pohledu na fotky stavebních úprav, jež jsou na něm zveřejněny, se nelze ubránit celé škále emocí. Tou primární, která vše odstartovala, přitom byla frustrace. „Zakládal jsem ho trochu jako terapii ke své pracovní pozici, protože se živím architekturou. Navrhuju baráky, interiéry a stavby, a když každý den vnímáte, co se děje na stavbách, nebo vám lidi posílají různé věci, s kterými chtějí poradit, a vidíte ty přešlapy a průšvihy, tak jsem z toho dlouho byl nešťastný,“ objasňuje motivaci vzniku populárního účtu jeho zakladatel Lukáš Janout s tím, že žádný konkrétní záměr neměl. Fakt, že má přes 100 tisíc sledujících, překvapil i jeho.
Kdyby chtěl architekt Lukáš Janout propagovat své alter ego @delniq, mohl by k tomu využít principy barnumské reklamy, a ani by přitom nelhal. Na jeho Instagramu totiž skutečně uvidíte to, co jste ještě neviděli. Za předpokladu, že nepatříte k těm, kteří využili služeb samozvaných kutilů, po jejichž neumětelském zásahu jim zbyly oči pro pláč. „Vždycky si za to trochu může už ten člověk, který se do toho pouští, protože ten si vybírá, jakou cestou se vydá. Koho oslovuje, jestli si prověřuje firmy, nebo řemeslníky, které si na stavbu najímá, takže víceméně to začíná už u klientů. A dost často je to neznalost, nevědomí, nebo nechuť se tomu věnovat, a prostě se zeptáte kamaráda: ‚Nevíš o někom, kdo mi tady obloží koupelnu?‘ A on řekne: ‚Jo, jasně, tamhle Franta, chodím s ním do hospody. On ti to udělá, on je sice zedník, ale umí obkládat i koupelny,“ popisuje častý scénář, který podle něj není jen českým specifikem.
„Nejsem znalec cizích stavebních trhů, ale myslím si, že se to děje napříč světem, že je problém s kvalifikovanou pracovní silou. Někde je to špatné a někde horší a většinou se to řeší, že pracovní síla je najímaná třeba z východních států, z těch rozvojových. A stavebnictví jde v materiálech a v technologiích extrémně rychle dopředu, ale problém toho je, že to pořád dělají lidi. A ti lidi, kolikrát na těch stavbách zjistíte, že v životě neviděli to, s čím pracují. A to je potom někdy těžká improvizace,“ popisuje své zkušenosti z oboru, ve kterém se pochybuje odmala, protože jeho otec pracuje jako projektant.
Navzdory příkladům odstrašujících realizací, které sdílí, ale s jistou úlevou přiznává, že progres tu je. „Nejsme na tom špatně, když na to koukám z pozice architekta, ale žiju v nějaké bublině, kde se to dělá na 90 % dobře. Nikdy to není tak, že bych řekl: ‚Hele, na 100 % jsem se vším spokojený, jak se to povedlo.‘ Ale právě to, co mi chodí na profil Delniqa, tak to je takové rozšíření obzorů a usazení zpátky na zem, že to tak slavné není. Takže si myslím, že se to zlepšuje, že jsou klienti, kteří jsou ochotní a schopní pochopit, že když chtějí nějakou kvalitu, tak bohužel musí koukat i na cenu. Když jsem začínal dělat s mým tátou, tak bylo vidět i třeba na stavebních veletrzích, co vám říkali jako první: ‚My budeme levnější než konkurence. My jsme nejlevnější, my vám dáme nejlepší cenu.‘ Teď už se ta rétorika i snaha posouvá do toho: ‚Chcete to pořádně? OK, ale nemůžete počítat, že to bude nejlevnější,‘ dodává.
Co aktuálně patří k největším nešvarům podomácku řešeného stavebnictví? Jaká byla první fotka, kterou na profilu zveřejnil? Z jaké zdánlivě prohrané sázky vyšel vítězně? Nebo čím se zabývá ve své profesi architekta a co je pro jeho styl práce typické? Na tyto a další otázky odpovídal architekt Lukáš Janout alias @delniq.
