Navrátil: Některé firmy nepřežijí a je to správně. Pokud chceme tučný stát, potřebujeme tučné daně
Pětina českých domácností čelí obrovskému finančnímu stresu a další pětina jich balancuje na hraně červených čísel, což se podle ekonoma Davida Navrátila dalo při stávajícím poklesu ekonomiky čekat. Nově navíc zažívají šok i ti, kteří své výdaje dosud řešit nemuseli a zavázali se ke splácení vysokých splátek, třeba hypoték. „Tahle inflační krize je jiná, dotýká se výraznějšího počtu domácností, 40 % domácností s nízkými příjmy, ale dokonce 15 % domácností s nadprůměrnými příjmy,“ popisuje. Současně ale dodává, že situace není tak strašná, jak ji Češi svým pesimistickým pohledem vnímají. Žijeme si podle něj v tučném státě, a pokud v tom chceme pokračovat, je nevyhnutelné platit i tučné daně.
Velký potenciál hospodařit efektivněji má podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila nejen česká vláda, ale i tuzemské firmy a domácnosti. Faktem je, že daně platíme ve srovnání s dalšími sedmatřiceti členskými státy OECD podprůměrné, spotřebu energií za vytápění a ohřev vody máme o 16 % vyšší než severské Švédsko a vysokoenergeticky náročná odvětví roky profitovala z nízkých cen plynu a elektřiny, aniž by se zabývala optimalizací výroby. Dosavadní fungovaní je proto potřeba změnit, i s vědomím toho, že transformace bude během na dlouhou trať. Pokud totiž nevyběhneme, bude česká ekonomika stagnovat dlouhodobě.
Primární je zastavit další veřejné zadlužování, které výrazně zpomaluje pokles inflace. To chce ale politickou odvahu, protože bez mimořádných úspor, nebo zvyšování daní se to neobejde. „Současná vláda se chce vyhnout označení, že zvyšuje daně, tak vymýšlí různé názvosloví, které ale ve finále tím zvýšením daní je. A navíc je to zvýšení daní absolutně nedostatečné k tomu, abychom tím vyřešili strukturální deficit, a zároveň neprobíhají úvahy, jak ten strukturální deficit snížit,“ kritizuje fiskální politiku pětikoalice.
Výhrady má i ke zvažovanému národnímu programu, který stanovuje maximální možné ceny energií pro velké firmy. „Neřekl bych, že plošné zastropování je obecně správné, protože to vytváří malé motivace pro úspory a česká ekonomika je obecně extrémně energicky náročná. Energická náročnost znamená, kolik energie musíme spotřebovat na vytvoření jedné koruny HDP. Ve srovnání s průmyslovým Německem máme spotřebu energie o 50 % vyšší, což ukazuje, že tady máme obrovské neefektivity, a právě není lepší ekonomický motivátor než cena k tomu, abychom konečně začali s českou ekonomikou něco dělat,“ říká Navrátil. Destrukci i rozvoj podnikání přitom považuje za přirozenou součást hospodářského cyklu. „Takhle to bylo vždycky a krize působila většinou jako ozdravný proces. Není moc dobré se ekonomiku snažit zapouzdřit do nějakých tzv. zombie firem, které by tady dlouho přežívaly a neměly vlastně žádnou budoucnost,“ má jasno.
Prostor snížit spotřebu je podle něj i na straně domácností. „Problém nastává v tom finančním stresu, protože studie ukazují, že nám během stresových situací klesá kognitivní schopnost a špatně se rozhodujeme. A o to důležitější je poradenství nejenom v těch úsporám, ale třeba i v tom, jak stát pomáhá, protože nestačí vyhlásit: Nenecháváme vás padnout, běžte a požádejte si online o příspěvek na bydlení,“ dodává Navrátil s tím, že řada nízkopříjmových domácností nemá doma přístup k internetu a nedisponuje služebním počítačem, nebo mobilem. A právě je by měl stát aktivně oslovovat a pomoct jim vylepšit rodinný rozpočet příspěvkem na bydlení, jehož čerpání je v České republice extrémně nízké, navzdory tomu, že nárok na něj má už zhruba čtvrtina domácností.
Jaký je největší problém české ekonomiky? Proč jsme pro zahraniční investory exoti? Kdy by mohla inflace klesnou na jednociferné hodnoty? Co můžeme dělat jinak a kým se přitom inspirovat? Nebo kvůli čemu stojí majetková daň za úvahu, i když na řadu Čechů působí jako červený hadr? Na tyto a další otázky odpovídal hlavní ekonom České spořitelny David Navrátil.
