Prezidentský kandidát Diviš: Rakušan selhal, v covidu se očkovalo špatně, do důchodu je třeba jít později
Zpětně vnímá své vyřazení z prezidentské volby a následné vrácení do hry jako úsměvnou historku, v první chvíli ale zažíval Karel Diviš šok. Od ledna jezdil po republice, sbíral podpisy a kontroloval archy, které několik nocí před jejich odevzdáním třídil, aby poté narazil na aroganci úřední moci. Té přitom mohl být ušetřen nebýt manažerského selhání Víta Rakušana. „Jako ministr musíte ručit za to, že vše proběhne stoprocentně,“ říká s tím, že šéf resortu vnitra vrhl svým pochybením stín na prezidentské volby, které mají být svátkem demokracie. Osmnáct dní, během kterých byl diskvalifikován, chce dohnat drtivým finišem. Fakt, že má 1% podporu, považuje za malý zázrak a dobrý odrazový můstek.
Odhodlání bojovat, které je mu coby velkému sportovci vlastní, považuje podnikatel Karel Diviš za jednu ze svých předností a věří, že svým příkladem lidem ukázal, že má smysl se nespravedlnosti bránit. Zastání by občané mohli hledat i u něj, pokud by byl zvolen, jeho ambicí je totiž být „normální“. To by v praxi znamenalo třeba to, že „pokud jakákoliv zvolená vláda neplní to, co napíše do programového prohlášení, tak prezident by se měl snažit pomoct tomu, aby se to dělo bez toho, aniž by hodnotil, jestli jsou tam nějaké levicové recepty, pravicové recepty, jestli se premiér jmenuje tak, či onak,“ přibližuje svou potenciální roli. Za svou výhodu považuje i svůj věk nebo matematicko-fyzikální a ekonomické vzdělání.
Jasno má i v tom, odkud by vládl. „Chtěl bych být spíš takový putovní prezident, co by měl třeba i nějaká detašovaná pracoviště, občas někde přespal po republice,“ netají se tím, že by nechtěl bydlet na Pražském hradě. Prostory sídla českých panovníků by chtěl využívat k reprezentativním účelům a co nejvíc je otevřít veřejnosti. Na pozice svých nejbližších spolupracovníků by si vybral lidi s bezpečnostní prověrkou, kancléřem by mohl být Radek Muška, obchodní ředitel Státní tiskárny cenin, jako ředitel zahraničního odboru by mu připadal ideální jiný prezidentský kandidát – Pavel Fischer. Funkci tiskového mluvčího by neobsadil, mluvil by sám za sebe.
Pojmenovávat by přitom byl připravený i nepříjemné skutečnosti. „To je taky úloha prezidenta umět říct na rovinu věci, co si myslí, byť za ně nebude třeba populární. Taky nemusí být zvolen, to je riziko povolání, ale třeba lidem bude bližší to, když jim někdo začne mluvit pravdu, než když bude mlžit jako v covidu, že nás zachrání roušky, a já nevím kdesi cosi, a pak se stejně ukáže, že to bylo všechno trošku jinak,“ kritizuje způsob, jakým byla během pandemie zveřejňována a vyhodnocována data. Očkovat se mělo na základě nich, tak, jak to proběhlo, to bylo špatně. Potřeba je podle něj přiznat i fakt, že strukturální deficit nelze snižovat jinak než zvýšením věkové hranice odchodu do důchodu.
Proč považuje absenci politické zkušenosti za výhodu? Co by ho v prezidentském úřadě dohnalo až k rezignaci? Jaký je jeho postoj k očkování? Jmenování jakých soudců by upřednostnil? Nebo co dělal na stanici ČT4 Sport? Na tyto a další otázky odpovídal podnikatel a prezidentský kandidát Karel Diviš v Prostoru X.
