Železný: Příště si strážníky taky nahraju, zastavil jsem kvůli fatální zprávě, teď jdu na nemocenskou
Představte si, že váš nejbližší vážně onemocní. Chcete udělat všechno, abyste mu pomohli. Postupně ale začínáte tušit, že ani maximální úsilí nebude stačit. A pak přijde zpráva, která to definitivně potvrdí. Na vás je, abyste se o ni podělili a vzali zbytky naděje těm, kteří ve skrytu duše pořád věří v uzdravení. Moment, který vás přiměje zabrzdit. V případě Jakuba Železného se tak stalo nejen obrazně, ale doslova, což z něj v uplynulých dnech udělalo jednu z nejhledanějších osob českého internetu. Zastavil totiž na zákazu. Slovy městské policie banální přestupek, na který ho strážníci upozornili a který provázela neadekvátní slovní přestřelka, jejíž záznam byl po čtvrtroce zveřejněn. A vyvolal řadu otázek, na které moderátor ČT odpovídá v Prostoru X.
„Ježíšmarjá, ještě tady na mě teď ťuká, nebo spíš bouchá strážník, tak to musím nějak vyřešit,“ popisuje Jakub Železný, co mu jako první problesklo hlavou, když se u jeho auta stojícího na místě zákazu objevila městská policie. Okamžiku, kdy se z moderátora a novináře České televize stal přestupce, předcházela komunikace s jeho švagrovou, které musel sdělit, že její manžel a jeho o čtyři roky starší sourozenec umírá. „Bylo to velmi těžké. Společně s mojí švagrovou jsme o mého bratra Davida pečovali na denní bázi, střídali jsme se a bylo to velmi náročné. Na druhou stranu bylo to i do velké míry obohacující, což je možná pitomé slovo v tomhle kontextu, ale obohacující v tom, že si člověk opravdu uvědomí hodnoty, které jsou důležité, a to, že můžete někomu pomáhat a že je pro někoho důležité, když si s ním povídáte a jste s ním třeba do jeho poslední vteřiny v životě,“ popisuje bolestnou zkušenost, během které mu dávalo sílu vědomí, že bratr sleduje všechny jeho rozhovory.
„Můj bratr se na mě vždycky díval a pak mi psal esemesky, tak jsem si říkal: ‚Dneska musíš být, kámo, fakt dobrý, protože jde i o to, aby on měl pocit, že je všechno úplně OK. Vždycky se hodnotím velmi kriticky, ale myslím, že se mi povedlo pár rozhovorů, což poznáte, protože vám chodí: ‚Dneska to bylo fakt dobré, skvělí hosti a vy jste se dobře ptal…‘ A to vás hodně nabudí,“ prozrazuje, jak zvládal moderovat hlavní zpravodajskou relaci ČT i hodinové Události, komentáře, aniž by na sobě dával cokoli znát. Na obrazovce byl i krátce po pohřbu. „Den, nebo dva po posledním rozloučení s bratrem jsem dělal rozhovor s exprezidentem Klausem, což je vždycky složitá věc. On je nějak nastavený proti médiím, má tisíc výhrad, některé jistě oprávněné, některé podle mě neoprávněné, a myslím, že ten rozhovor se povedl. Nejenom že jsem se snažil dávat dobré otázky, ale on byl docela dobře vyladěný. Mimochodem byla to taková situace, snad to můžu prozradit, že mi předtím kondoloval a já jsem si v duchu říkal: ‚Hm, tak když vám takhle kondoluje politik předtím, tak jak mu pak budete klást tvrdé otázky.‘ Ale myslím, že to bylo korektní,“ hodnotí zpětně.
Permanentní psychický tlak ho ale nakonec před kamerou dostihl. Nešlo přitom o vysílání veřejnoprávní televize, jeho selhání zachytily záběry pražské městské policie, která je jako výchovnou „Konverzační etudu“ zveřejnila na svých sociálních sítích s tím, že „každý den není ten ‚pravý vořechový‘.“ „Moje chování, i když bylo ovlivněno mimořádnou osobní situací, která byla přesně v tu chvíli, nebylo správné a omlouval jsem se za něj a klidně se za něj omluvím ještě jednou,“ říká Železný, kterému vadil způsob, jakým ho strážník oslovil. „Vulgární to nebylo v žádném případě, bylo to hrubé, bylo to velmi zvýšeným hlasem, bylo to velmi nepříjemné. A teď si představte, jako můžu si říct OK, ale já jsem v tu chvíli byl v nějakém rozpoložení, tak se ty dva způsoby komunikace úplně nepotkaly. Ten strážník se lidsky nezachoval moc pěkně a pak, když začala disputace, tak řekl: ‚Zapínám kameru‘, já říkám: ‚Jasně, zapněte ji‘,“ přibližuje Železný začátek incidentu. Dodává, že kdyby se v podobné situaci někdy ocitl znovu, také si ji natočí, protože ve videu chybí, co si řekl s přivolaným nadřízeným strážníků, který mu nabízel, zda si nechce odskočit a byl podle něj „velmi slušný, stejně jako drtivá většina pražských městských strážníků.“
Co v sestřihu celé události naopak zůstalo, je jeho odmítnutí nechat si udělat test na omamné a psychotropní látky. „S těmi strážníky už v tu chvíli nešlo podstoupit nic, protože už ta konfrontace byla pro obě strany nepříjemná. A znovu opakuju, moje reakce nebyla správná a atmosféra byla určitě vygradovaná i tou mojí reakcí. Absolutně to nepopírám,“ vysvětluje Železný, proč se nechal otestovat, až po příjezdu státní policie. Obavy, že by byl pozitivní, neměl ani v nejmenším, s drogami žádné zkušenosti nemá, posledních šest let nepije ani alkohol.
Jak se cítí teď? Co říká na argumenty, že jeho vystupování působí arogantně? Čím si vysvětluje, že video bylo vůbec zveřejněno, a proč až nyní? Zvažuje právní kroky? Jak přistupuje k hodnocení nadřízených? A jaký má vztah s Petrem Dvořákem, kvůli kterému se rozhodl nekandidovat na post ředitele veřejnoprávního média? Na tyto a další otázky odpovídal Jakub Železný, moderátor a novinář České televize.
